Vydávám se - vyznání podezíravosti (Na cizí popudy)
Tak jo, definitivně, po všech vtipech, které tam padly, Poněšice v říjnu 2019, celý ten třídenní pobyt, celá katedra zažila až se zkušeností se mnou dodnes, nikdo z nich to nevykvákal, ví se to. I pan Štědroň říkal, že tou největší hvězdou soudobé hudby na pozvánce mysleli mě. Pan Satranský obdivoval moje partie, když jsme se krátce sešli, říkal, že na bobříky vítězím. Táta se o mě staral, měl jeden hloupý nápad, odčinil to nastokrát. Nakonec to fakt jenom dělám proto, abych dodal chybějící díl, když každý, kdo mě zná ví, co se stalo. Cítil jsem se sám, protože nikdo, kdo to věděl, mi nemohl prozradit příliš a když něco prozradil, tak jsem to vytěsnil. Paměť mám už tak děravou, že všechny ty záplavy indícií o tom, co teprve udělám, o tom, že Ti, kdo nebyli u toho, dobře viděli, co se děje, všechny ty výbuchy smíchu, když si z utrpení tropím každý den žerty, zapomínám. Jednou si vždycky vzpomenu: Jó, to Lukáš Dvořák vlastně říkal a tomu se Martin Havlík smál a tohle byla předreakce na tohle a Hóňa a Holy a Terka a Čoudelka a všichni a televize atd. Atd. Atd...
Snad stačí říct čím žiju.
Pepa slepne, třeba tam nejsou bomby, ale tabun, nebo sarin, tedy i poklad... Pomožte mu někdo, měl by se zaplať pánbů stěhovat a berte jeho zázraky vážně, není to nenávistný člověk, není to hloupý člověk, je to laskavý zázračný dědeček, který mi z nějakého důvodu říká, že mě má skutečně rád, protože jsem mu jako jediný věřil.
Tak a teď je na čase se vydat za to, za co mě společnost nařkla a případně se bránit, kdyby na tom trvala. Já o svém provinění ale nevím, ubližuju, to jo, ale za to, co se říká přece nemůžu moct, v mém životě na to už není prostor: Napsat 180 skladeb a mít ve volném čase ještě prostor vydírat Putina, je blbost. To je milí a vážení prostě blbost. Ale že byl můj notebook zázračný to ne, já myslím, že jsem v něm ta léta snil a jestli se něco prosáklo do zařízení a na síť, pak to mohly být jen sny o hudbě.
Já si nechal zázračné zařízení hacknout a jestli ho někdo zneužil, je to jeho chyba.
Pojďme se zkusit přiznat: (Takhle nějak by to mohlo vypadat...)
“Zatímco v Dokonalém triku byla bravurně natočená jen jedna a jedna vražda nevinného (ale určitě počítám špatně, nevím, jestli byly natočené i ty ženy a nevím, kolikrát se ti masoví sebevrazi zabili. Film jsem komentoval slovy “Život věčný...”), v Jokerovi “Šílenství pro dva”, bouchla soudní síň, ale možná se o tom nepsalo (možná ale proto, že se to ještě nestalo, možná ale proto, že se to ututlalo), komparz mohl umřít se znalostí Nolanova triku. On, Joker, se vrátil na plátně a byl vidět ten vzkříšený i ten, který ještě nezemřel a jestli jsem ten Joker já a máte zdroje, že jsem válku zavinil, protože ta reportáž byla odvysílaná, zavřete mě! Prosím, zavřete mě! Válka je totiž tedy evidentně světová a bude se soupeřit o výklad mého díla a o výklad zásadních filmů Todda Phillipse, (i toho seriálu o Honzovi Koliášovi), Kazmy Kazmitche, který aplikoval trik na Andreje Dolgiche, seriál Sáry Zeithammerová, která se umí brilantně přiznat, řetězových mailů na BIS, které jsem založil v září 2023 a filmů Christophera Nolana, který buď natočil bouchlou planetu, naší, nebo nějakou malou, nebo ta jeho kamera umí generovat analogovej obraz, třeba s propojením s proof of work, případně to točí z drogového koktejlu z krystalů. Já jeho trik neznám, dělal jsem bojovku, aby se na to nějak přišlo, klíč může být tisk hadích akordů, díra v zemi, můj Golem, znalost budoucnosti, kterou spojením se Sárou umožňuju, tedy ona ví ode mně, co se stane, klíčem může být slon v prdeli i s jeho filmovým pásem v chobotu, jako i celočíselná fyzika emocí v mé hudbě, nebo moje slovní šifry v tomto díle a v rozhovorech, klíčem může být zatajený obsah z hypnózy, klíčem k nalezení klíče může být bojovka, kterou dělali anarchisté s mými hesly, klíčem můžou být časové anomálie, které se mi do notebooku propsaly pravděpodobně, když sním, klíčem může být notebook sám, pro to, co si uvědomuje z toho, co do něj komponuju, případně to, co ve skutečnosti dělám po nocích, nebo ve snech, případně kopie notebooku v minulosti. Na katedře se prý trik ukrást povedlo a já jsem na kolegy hrdý! Je tu celá řada možností, ale já se vydávám, aby se řekla pravda. Zavřete mě, nejdřív do blázince a pak mě dejte případně k soudu, přiznávám se, mohl jsem něco zavinit, ale nevím o tom! Mám přitom ale šanci povolat všechny své svědky a válku s nimi vyhrát, v polemice bych urgoval za klid zbraní. Mé rodné číslo je myslím identické s tím z reportáže na ČT. Nechte mě odvést!”
Jan Kotyk - Basa na base (13. 7. 2025)
