Dneska jsem psal Urzovi, jednoho dne bych se s ním chtěl zpřátelit. ---------- Původní e‑mail ---------- Od: Jan Kotyk [email protected] Komu: [email protected] Datum: 21. 3. 2026 18:15:24 Předmět: Web3
Ahoj Urzo, už jsme si několikrát psali, Ty si mě možná nepamatuješ, ale já Tě znám z videí dobře. Někdy jsem až snil, že by se z nás stali přátelé, ale v jazyce mám tendenci s city přehánět. Holt jsi slavný, a tak to u přání nejspíše zůstane. Myslel jsem, že pro Tvůj kanál by bylo slušné, jako pro správného zastánce decentralizace, zreflektovat, jak funguje Web3. Je to na decntralizovaných doménách rozjetý blog přímo na blockchainu a vše, co se zde děje, je věčné. Připadá mi to jako šikovná mašinka a spoustě lidí, z Tvé komunity, by to mohlo rozšířit obzor. Jestli si dobře vzpomínám, musíš nejdřív rozkliknout doménu Hive.io, jakmile už si 'Hive.io' pamatuje Tvojí adresu, můžeš jít na Ecency.com, kde je všechen takto decentralizovaný obsah přístupný. (Dřív to myslím nejde...) Kdyby ses tam (Na Ecency.com, které přes Hive.io generuje vlastní kryptoměnu) rozhodl sledovat cokoli z mého života, můžeš tam napsat do vyhledávání můj jednoduchý nick: jan.kotyk (.) Mám od Tebe naučené, že jako konkurence k JůTubě funguje Odysee.com a já hudbu sdílím i na bandcampu... Každopádně, kdyby Tě zajímalo, jak se dá o anarchii smýšlet hudebně, posílám kanál s algoritmickými, stochastickými a "živočisnými" hudbami ode mě: (5) Jan Kotyk - YouTube Smýšlím i o jiných alternativách, než je anarchokapitalismus, ale dnes jsem raději, než na Letné, demonstroval dobrým vesnickým životem na procházce se psem. Jsem vděčný, že je mi dobře! Měj se hezky! Honza
__________________________________________________________________________________
Za mě je tu veliké zoufalství ohledně toho, co se děje se světem a Letná to bohužel nezachrání.
Je veliký rozkol mezi kulturou, kterou žiju já a světem, v kterém hledá místo.
Jeden obraz zoufalství za všechny: Když jsem byl hospitalizovaný hádám, tak v roce 2023, možná 4, chodil jsem nahý nejdřív po silnici na Rakovník, a pak ještě jednu celou noc v psychiatrické léčebně.
Argumentoval jsem tím, že kdyby se vojáci svlékli do naha, tak je nikdo střílet nebude, ale nabídne jim deku na zahřátí.
Moje vidina byla zoufalá a nemohla fungovat, já se ale takhle za války cítím.
Noc v léčebně dopadla tak, že mě uspali sedativy.
Stejné zoufalství prožívám ohledně kultury, poslouchám nejlepší skladby na světě a k lidem se prostě nedostanou a já jen trpím zoufalstvím z toho, že konzumovat těžkou hudbu se ve školách nenaučíte.
Nevzdělává se v poslechu, nikdo na základce ani neví, kolik napsal Beethoven symfonií, natož aby se vědělo, že i dnes se píše vážná hudba.
Psal jsem to jednou v mailu bráchovi Frantovi: "Víš, ve středověku taky fungovala na univerzitách hudba jako abstrakce a byla považovaná za vrchol čtyř svobodných umění: aritmetiky, geometrie, astronomie a hudby."
Hudba se dělala dvojí, musica practica a myslím, že druhé see říkalo musica ficta, ale nevím, jestli si to nepletu s pojmem pro citlivý a nezapsaný citlivý tón.
Možná, že hudba byla vždy trochu akademičtější záležitostí...
Proč jsme v zajetí tříminutových hitů?
A navíc přiblblých?
A proč se vážná hudba současnosti oddělila od publika?
Bylo jen potřeba najít nové jazyky, aby se v nich mohli najít skladatelé alespoň pro příští století?
Do toho všeho se bude kultura zanášet pseudohudbou od AI...
Je mi těžko, z dnešního playlistu sdílím Jonchaies, je vynikající:
