byla supr, hrály varhánky, zpívaly se roráty a na farním kafi jsem obejmul po dlouhé době tetu Julku, její Julinka mi ještě nenapsala mail, abych s ní sdílel blog. Štve mě ta věc, že neproposlouchám všechny varhanní harmonie. Tohle mě potkávalo vždy, ale já jsem líný je doma rekonstruovat, dokud jsou v paměti.
Holt neslyším úplně všechno, to mě vždycky štvalo, JůTub dávám zpravidla s notama, jinak mám pocit, že hudbě nerozumím.
Děje se mi ta věc: Chci hudbu vnímat zrakem a hmatem, hmatem alespoň ty rezonance na klaviatuře, zrakem souvislosti.
Nikdy se mi to zcela nepodaří, jsem o krok po autorovi, nevidím vše...
Ale jednou?
Snad v tom budu mistr.
H.
