Úžasná zkušenost: Nejdřív jsem přišel jako nadšenec přesně na druhou, a Eva s Dášou už si povídali na vrátnici, stěhovali jsme tympán, velký buben a marimbu. jo a ten: Vibrafon...
Pak přišlo na Honzu Gregora (tomu už jsem se stihl přiznat, že jsem taky Řehoř) a měl tam krásnou témbrovou kompozici v Sciarrionovském stylu. Viděl jsem jenom teda asi první větu, Dáša Lukajová mělo takové chytání jednoho tónu z dvanáctizvuku, takový ten můj oblíbený akord, kdy dáte tři zmenšené asi tak velkou tercii od sebe (jestli se nemýlím), Přitom jsem teda odešel se připravovat na vlastní vystoupení a mám z té chvíle fotku:
Tak počkat!!! Nyny mi rozhazuje upomínkovou poličku.
Miluju ho, ale je to vlezlé kotě. Nedá se nic dělat brachu jednou sis ho vybral a hledej teď včera vybitý mobil, když chceš poslat tu fotku...
Aeto: Mobil se našel... Akorát si s tím dopisováním vystačit sám, to mě mrzí.
Ale poznal jsem (třetí) Martu, (druhého až třetího) Hanuše, Petera samozřejmě, Verču Jaklovou, Štěpána 'nevim' a nakonec asi i Olega.
Mé heslo už je vyčpělé, chce to novou invenci:
Třeba: "Jan blbni kamaráde!" (Jak mi říkal vždycky táta).
Ještě tam měla skladbu Klára Jelen Zemanová, ale to už jsem to zapích a šel jsem dom.
Nebojte se, bude to bohová akce. Posílám pozvánku:
Hele Peter říkal: "To je úplně nový Honza."
A já se mu přiznal, že v mé Passacaglii s vibrafonem už to tak nějak všechno je, jen jsem se tímhle směrem ještě nevydal.
Hele... rodina mi pomohla nad míru, až jsem se málem přemiloval, ale dost o tom, Anča chce ven a to chce i s "miskama".
Credo-bro
