Skladba výborná, teorie zvládnutá, jen za písemnou část to trochu skřípe.
Johnson jako inspirační zdroj je silný, ale jsem asi silnější tam, kde strukturu opouštím a věnuju se romantizování.
Prý ta moje póza, že nejsem na barvy je zbytečná, když skladbu vybarvím a krásně zní je omyl tvrdit, že mi na zvuku tolik nesejde.
Zároveň jsem se asi dozvěděl zajímavou věc: mám částečně hmatovou a částečně chuťovou synestezii se sluchem.
Nenapadlo mě, že jiní lidé, když slyší hudbu, tak ji necítí i na jazyku.
Často odlišuju různé zvuky při vnitřních artikulování 'r' a ke každému tónu ho říkám trochu jinde, ale pocit se nemění.
Ústní ditinu často tvaruju podle slyšeného zvuku.
U Minimalistické studie jsem čítil nerozkousnutý angrešt, spoj z Dodekafonní sonáty cítím v rukách jako černošedý oblak, který prostoupí jasná a řezavá záře. Zlatá...
Vzpomínaný prsten od táty měl stejnou stříbrosvětlou strukturu jako moje Vločka.
Pan Nejtek mi prý dohodí někoho na diagnostiku, třeba se zde objeví i klíč k haptickým zážitkům z minulosti, kdy jsem si koupal srdce, nebo cítil za zády pružný bolestivě opojný paradox.
Každopádně jsem bakalář a to už se počítá.