Krátký příspěvek do #tematydne Děti vyhlášené 
Že každá sranda něco stojí, děti vědí. Že peníze na stromech nerostou, vědí také. A že se chléb dobývá v potu tváře, právě zjišťuje má nejstarší dcera na prázdninové brigádě.
Už léta jezdí na umělecký tábor. Někdy je na brněnském turnuse, ale absolvovala i jihlavský, královéhradecký a v Poličce. S lektory nacvičují muzikál, jiná skupina připravuje taneční vystoupení nebo někteří táborníci natáčejí krátký film, ke kterému si vymyslí scénář. Rozdělení není striktně dané, děti se mohou zapojit do workshopů, které si party vzájemně chystají.
Letos poprvé je dcera v jiné roli než účastník. Na oddílovou vedoucí ještě nemá věk, navíc si ji chtějí vyzkoušet, tak funguje jako praktikantka neboli děvečka pro všechno. Domluvila si, že s ní vezmou i její kamarádku, ale ta náročný režim vydržela jeden den. Na starost má úklid, výdej stravy, nákupy, pomoc s přípravou jídla. Spát chodívá po půlnoci a na táborové aktivity jí moc času nezbývá. Nicméně na toto si nestěžuje, tohle všechno očekávala. Praktikanti jsou v hierarchii na posledním místě, což se projevuje i při jídle. Jeden večer vydávala párky a zbyly na ni už jen rohlíky. Někdo prostě porce špatně spočítal. Jindy je sice jídla dost, ale pro změnu se nedá jíst. A tak ji jezdím zachraňovat potravinovými balíčky.
Domů chtěla odjet už po prvním dni. Hladová, nevyspalá, jak vedoucí a lektoři protáhli večírek do rána, a naštvaná, že jí v bufetu prodali litrovku koly za 60 korun. Nejspíš za týdenní lopotu ani finanční odměnu nedostane, protože je letos málo dětí. Ale chce být příští rok oddílová vedoucí, tak už to do konce týdne vydrží.