Sochy státníků nemají své místo na piedestalu předplacené, drží se na něm silou moci. Sochy umělců, pokud moc nekafrali do politiky, na tom jsou o poznání lépe. Někomu se třeba nemusí líbit, ale to neznamená, že budou zahaleny či odstraněny. Jen ta ostravská, která měla představovat Věru Špinarovou, se nelíbila nikomu.
V Praze i Brně najdeme originální busty spisovatelů v nadživotní velikosti. Nerezová metamorfní hlava složená z otáčejících se dílů zřejmě symbolizuje chaos v hlavě Franze Kafky. Autorem je David Černý, dílo kinetického umění lze spatřit před obchodním centrem Quadrio.
Na jižním svahu pod Špilberkem shlíží na Mendlovo náměstí básník Jan Skácel. Jeho busta je pro změnu vytvořena z nerezových trubek. Jistě tím autor Jiří Sobotka nechtěl říct, že Skácelova hlava byla dutá. Záměrem spíše bylo, aby se kolemjdoucí mohli na město podívat básníkovýma očima.
I poslední hlava se nachází na veřejném prostoru, většině lidí zůstává skryta. Objevil jsem ji při venčení psa, je od neznámého řezbáře, notně ohlodána zubem času a vzhledem k tomu, že je zastrčená za kořeny stromů, říkám jí Vězeň.