Každý ho máme a každý ho trávíme podle sebe. Ale pro ujasnění bych asi použil příklad, že člověk pracuje denně 8,5 hodiny + 1 hodina na dopravu. Zaokrouhleno nahoru, kvůli raním rituálům spojeným s odchodem do práce, nám denně práce zabere 10 hodin. Do toho každý spí jinak, ale počítejme příjemných 8 hodin spánku. Tímto výpočtem zjistíme, že volného času máme ve všední den všeho všudy 6 hodin. Z těchto 6ti hodin, by bylo dobré taky nakoupit, uklidit a najíst se. Řekněme, že v průměru je to další hodina denně. Rázem jsme na 5ti hodinách.
Mnoho lidí má rodinu, kamarády, partnery/ky a je dobré s nimi nějaký ten čas pobýt. Nebo druhou práci, protože potřebujeme více peněz. Někdo má taky děti, ty minimálně matkám sežerou většinu času, ale zkusme se čistě sobecky držet 5ti hodin volného času denně. Co s tímto časem děláme? Je to každého věc a rád se řídím zásadou „promarněný čas, který jsem si užil, není promarněný“. Jsou lidé, kterým přijde absolutně nehorázné, že je někdo schopný koukat 1 hodinu na „zprávy“ v televizi, poté na Ordinaci v růžové zahradě, která i s reklamami, pobere 1,5 hodiny a tímto si vlastně „zabít“ půlku volného času. Toto je ovšem volba toho dotyčného člověka, třeba má mentálně náročnou práci a potřebuje mozek nechat odpočinout tímto způsobem.
V posledních letech zjišťuji, že lidé čtou. Ano, sedí doma a čtou klidně 2 hodiny v kuse, ovšem toto je lidmi bráno vesměs kladně a neslýchám od svého okolí stížnosti na to, že lidé čtou. Dále lidé sportují, možná protože celý den sedí na zadku a potřebují se protáhnout. Hrají hry na počítači, což je (již né tolik), ale stále bráno společností, jako dětinská zábava a úplné marnění volného času. Přeci člověk, který kouká 2 hodiny na televizi (čistý příklad, může to být i čtenář) > než člověk co hraje hry, ty přece hrají děti. Tímto chci říct, že by každý měl věnovat svých 5 hodin volného času co nejsvědomitěji, ale také aby ho to bavilo, nehledě na to, co dělá (v mezích zákona). A nehanit to, jak svůj volný čas tráví ostatní, protože „způsob jak trávím čas já, je mnohem lepší než tvůj“. Nebo hůř „já na ty blbosti nemám čas!“. Čas máme všichni, jen ho každý investujeme jinam. Ovšem, kdyby každý z nás trávil minimálně hodinu, něčím, co nás posune dál, nemuseli bychom si tolik stěžovat, jak se vlastně máme bídně.
A proč vlastně tohle všechno píši? Tak nějak se rozhoduji nad tím, jestli mám čas na určitou věc a ono se ukazuje že ano, čas by měl být, jen se přestat tolik vymlouvat. Co myslíte vy, vymlouváme se hodně, nebo ten čas fakt není?
