Renting a car is arguably the best option for anyone who really wants to explore Cyprus (and doesn’t mind driving on the left side of the road among quick-tempered and always hooting Cypriots). Taking a cab is way less dangerous, could be really expensive and for me personally lacks something that makes travelling interesting. Buses in Cyprus, on the other hand, are fun. Once we felt like being kidnapped – I’ll get to that story later on in another post as it happened in the Turkish part of the island. This time, we here heading to the mountains to climb up the highest peak, Mount Olympus.
Cypriot intercity and airport buses are cool. Brand new or at least well maintained, driven by friendly and helpful people drivers that are willing to stop in front of your hotel as long as it is by their route, yet quite on time. And really cheap – over 100 kilometres from Larnaca to Paphos costs about 7 euro, Paphos to Limassol 4 euro. Nothing to complain about.
A random regional minibus (line 4, apparently) at the central bus station.
Regional buses (minibuses in fact) are the thing. Their schedules are a bit chaotic and no one can really tell when they will appear at any stop and where they will head to. I'm exaggerating just a little bit. We needed to catch bus 64 that goes directly to Troodos village in the very heart of a mountain range of the same name. We sort of knew what time it shall start its journey from the main bus station. At 15:45, give or take an hour.
Well, it turned out that the driver or the company (my money is on the driver, though) somehow decided to update its route and cut off the most important part of it – the first more or less 30 kilometres from Limassol to the mountains, to the village of Trimiklini. We found out just thanks to asking in the information kiosk repeatedly. However, there still was an option for us: “64 is maybe not coming today. But you can take 60 if it comes. Either of them. They should go where you need.”
A random regional minibus at the central bus station.
How cool is that, huh? 60 actually came in time and when we asked the driver about Troodos village, he nodded. Then he muttered something about changing the buses and letting us know where, eventually. He held his word, took us and a bunch of other passengers to Trimiklini and then walked us to another minibus waiting there. He lost a word or two in Greek with the other driver, she let us get on, finished her cigarette and hit the road.
Yes, we did reach Troodos. A bit later than scheduled but safe and sound.
Asi to nejlepší, co můžete udělat, když chcete projet celý Kypr, je půjčit se auto. Ale to vám nesmí vadit, že se jezdí na druhé straně a horkokrevní Kypřané v jednom kuse troubí. Nebo můžete jezdit taxíkem, což poleze do peněz, a navíc to není taková zábava, alespoň pro mě. Takže zbývají autobusy, a s těmi je na Kypru veselo. Jednou to skoro vypadalo, že jsme byli uneseni, ale to se stalo až v turecké části, takže se k tomu dostanu za několik postů. Tentokrát se vydáme do hor, protože jsme chtěli vylézt na nejvyšší horu, Olympus.
Meziměstské linky a autobusy na letiště jsou super. Zbrusu nové, nebo alespoň dobře udržované, s fajn ochotnými řidiči, co vám zastaví víceméně kdekoli podél trasy, a přesto jezdící docela na čas. A levné, i v porovnání s českou hromadnou dopravou. Za více než stokilometrovou cestu jsme dali 7 euro na osobu, za poloviční vzdálenost 4.
Minibus 4 na autobusovém nádraží
Ale regionální minibusy, to je jiné kafe. Jejich jízdní řády jsou trošku chaotické a nikdo vám neumí přesně říct, kdy se objeví a kam pak pojedou dál. Přeháním jen trošku. Potřebovali jsme chytit linku 64, která jede z Limassolu do vesnice Troodos v srdci stejnojmenných hor. Věděli jsme, že by autobus měl začínat na hlavním autobusovém nádraží v 15:45. Plus mínus hodina.
No, ukázalo se, že řidička nebo dopravní podnik (já osobně sázím na řidičku) si prostě upravili itinerář a vyškrtli tu nejdůležitější část - asi 30 kilometrů z Limassolu do hor, do vesnice Trimiklini. Přišli jsme na to jen díky tomu, že jsme se několikrát ptali různých lidí v infostánku. Ale ukázalo se, že máme naději: "Ta 64 možná dneska nepřijede. Ale můžete jet 60, když se tu objeví. Je to jedno. Měly by jet tam, kam potřebujete."
Jiný regionální minibus
To zní fajn, no ne? Linka 60 opravdu přijela, dokonce včas, a když jsme se řidiče zeptali na Troodos, kývnul. Pak zamumlal něco o přesedání, a že nám dá vědět, kde to bude. Slovo dodržel, dovezl nás s několika dalšími spolucestujícími do Trimiklini a pak nás osobně dovedl k jinému minibusu, který už tu čekal. Prohodil pár řeckých slov s jeho řidičkou, ta nás nechala nasednout, dokouřila cigaretu a vyrazila.
Do Troodosu jsme se dostali. O něco později, než jsme plánovali, ale živi a zdrávi.
