Nakonec jsem rád, že jsme si auto na Kypru nepůjčili. Tamní provoz má celou řadu specifik. S přechody pro chodce se Kypřané moc nepárají, na spoustě míst vůbec nejsou, nebo jsou tak nějak napůl – třeba na světelných křižovatkách jsou sice vyznačené, ale chybí semafory pro chodce. A tak se ulice prostě přebíhají, když se chodcům zrovna chce. Někdy je trochu bezhlavě přejíždějí i cyklisté. Kypřani jsou na tohle připravení, a i když v jednom kuse troubí na jiné řidiče, na chodce jen zřídka. Ale za volantem nejsou jen Kypřani… Auta řízená turisty naštěstí poznáte na první dobrou – podle červené poznávací značky.
Pronajatá auta někdy řídí Britové, kteří jsou na jízdu vlevo zvyklí. Ale ne vždy. A ani obyvatelé Spojeného království nejsou zvyklí na lehce anarchistické provoz na Kypru. Přebíhat před bílými nebo žlutými SPZkami (žluté jsou taxíky nebo starší auta, mám dojem že registrovaná někdy před deseti a více lety) je relativně v pohodě, ale před červenými si to troufne málokdo. I vy se rychle naučíte, že je potřeba před přecházením ulice koukat nejen na druhou stranu, než jste zvyklí, ale taky na barvu poznávačky. A předpokládám, že se Kypřané cítí líp, když jedou za autem se žlutou nebo bílou značkou.
Mimochodem, na prvním obrázku je řeckokyperské auto z jihu ostrova. Na druhém níže je severokyperské – ty mají o jeden znak kratší SPZ, ale barevné rozlišení zůstává. A v modrém pruhu samozřejmě chybí znak Evropské unie. Auta ze severu jsme na jihu nepotkali, na severu byla ale jihokyperské SPZ docela běžné. Kromě toho jezdí v severní části ostrova i auta s tureckou značkou. Ta mají volant klasicky nalevo a jejich řidičům opravdu nezávidím…
Co znamená červená SPZ jsem se naučil i podle chování řidičů hned první den, proto je tenhle článek druhý. Zítra se, když vyjde čas, podíváme do Paphosu. Historického města s krásnými plážemi, které si pravděpodobně zaslouží hned několik článků.