To ne. Ale když pojedeš madridským metrem a staneš se svědkem celkem běžné diskuse dvou Španělů, řekněme tvého věku, klidně si můžeš myslet, že řeší závažné téma, které je oba zvedá ze židle. Rozmáchlá gesta, zvýšený hlas, výrazná mimika... A přitom se jen domlouvají, kam půjdou večer na tapas.

Jedna z prvních věcí, která T. u nás překvapila, že v metru nebo tramvaji, ale třeba i v restauracích a barech, bývá ticho. A to neznamená, že by živelná diskuse Jihoevropanů byla nutně agresivnější než středoevropské debaty nad pivem. Jen k tomu prostě přistupujeme jinak.

Se svou španělštinou pochopím, že se pánové z prvního odstavce baví o večeři. Se svou zkušeností dokážu odhadnout, že z jejich pohledu jde o diskusi zcela všední, nikoli vášnivou. Poznám, že jednomu z nich vadí obsluha v tom katalánském tapas baru a druhému nejede víno v tom andaluském. Ale posoudit, zda se jim do diskuse vloudily nějaké předsudky nebo jiné nepravosti, to si netroufnu.

Mimochodem, pozoruju na sobě, že když mluvím španělsky, začínám zrychlovat, zvyšovat hlas a přidávat gesta, která v jiných jazycích nedělám. Ten jazyk se de facto učím jako se učí děti, odposlouchávám a odkoukávám ho. A ono to tak nějak svádí.