Ano, a chci se zaměřit na to, že je třeba pěstovat diskusi a korektní argumentaci bez argumentačních faulů, aby ty dva tábory nevznikaly, nebo alespoň nebyly tak radikální. Svět, který nás obklopuje, totiž už dávno nekončí tři dny chůze od místa, kde se zrovna nacházíme, a přesto ho informace dokáží oběhnout za zlomek vteřiny. Je jich tolik, že je ani nemůžeme pojmout. A tak se uchylujeme k mentálním zkratkám, což je naprosto pochopitelné východisko. Nepříliš pochopitelný je ovšem právě ten radikalismus. Ten se vyznačuje třeba tím, že nějaký názor prohlásíme za axiom. Takhle to je, a o tom se prostě nediskutuje. Tady to stojí černé na bílém. A tečka. Hloupým protikladem je pochopitelně tvrzení, že lež není názor. Zatímco jedna strana prohlásí nějaké zkratkovité tvrzení za absolutní pravdu, druhá za naprostou lež. A tím diskuse končí, pokud by snad byla bývala mohla probíhat předtím, než se obě dvě strany názorově zakopaly, položily minová pole a natáhly ostnaté dráty... A jsme u té velké války :)

Ale více v té sérii, dělám si k ní ještě rešerše. Pročítám literaturu, o které jsem s přáteli mluvil, takže to bude chvilku trvat. Některé knihy jsou digitalizované, pro jiné se musím stavit v Klementinu. Snad to bude stát za to ;)