Česky bychom asi řekli "Ne na mém dvorku". 
Jedna z věcí, které odlišují pomyslnou pražskou kavárnu od většinové veřejnosti, je ochota angažovat se ve veřejném prostoru. Je to právě ten princip, kterému se anglicky říká Not In My Back Yard - projevit svůj souhlas nebo nesouhlas s něčím, co bezprostředně ovlivňuje náš životní prostor. Každý vnímáme životní prostor jinak, pro někoho je to jeho ulice, čtvrť ve které žije, celé město nebo okres, kraj, republika... Já svůj životní prostor vnímám dost lokálně, nemám ambice angažovat se v celorepublikových záležitostech, protože na ně sice mám názor (a často dost vyhraněný), ale netroufám si o něm tvrdit, že je natolik správný (nebo nedejbože jediný správný), abych ho mohl prosazovat nad názory ostatních. A taky si uvědomuju, že do dané problematiky nemám dostatečný vhled.
Můj životní prostor je obvykle maximálně pražská čtvrť, ve které zrovna bydlím. A tak jdu třeba zítra na úřad jedné městské části prezentovat názor části obyvatel, která sepsala petici proti jistým dopravním řešením, s nimiž nesouhlasí. Přišel jsem k tomu jako slepý k houslím, ale protože v téhle lokalitě také žiju, umím mluvit na veřejnosti i argumentovat a navíc se trochu v podobných záležitostech trochu, padla volba na mě. Celou situaci jsme docela úspěšně dovedli až k diskusi na radnici, které se zúčastní kromě úředníků z odboru dopravy několik přizvaných odborníků a pár skupin občanů (každá má trošku jiné zájmy). Je jisté, že naše aktivita nebude úplně stoprocentně úspěšná, ale je slušná šance, že ze zhruba čtyř poměrně odlišných názorů vzejde jedno rozumné a přijatelné řešení. A taky je to signál pro radnici, že místní nejsou ovce, které jednou za pár let hodí obálku do urny a pak jen bečí u piva.
Když o někom řeknete, že je aktivista, vaši posluchači si představí někoho, kdo se sápe polonahý po prezidentech, poutá se řetězem ke stromům nebo se vrhá do vln pro topící se uprchlíky. Tohle jsou dost extrémní a velmi, velmi okrajové projevy aktivismu, ale protože se o nich dobře vysílají minutové spoty ve zprávách (hlavně když je polonahá aktivistka aspoň trochu hezká), známe je všichni. Občanský aktivismus by však měl v prvé řadě nastavovat zrcadlo politikům. Zejména těm, kterým opravdu vidíte pod ruce, tedy vašemu starostovi a obecnímu zastupitelstvu. Koneckonců jsou to vaši sousedé.
Pokud ve vás prezidentské volby vyvolaly jakékoli emoce a zájem o veřejné dění, zkuste si ho uchovat a podívejte se kolem sebe. V prezidentské volbě byl váš hlas doslova a do písmene kapka v moři, jeden ze zhruba osmi miliónů možných. A to, co řeší prezident, se vás obecně moc nedotýká. To, co se děje na vašem dvorku, ovlivníte mnohem snáz a dotýká se vás to dennodenně. A třeba to má i větší smysl.
