Welcome to the final piece of my Ore Mountain triptych. The initial post guided you along the Ohře river, while the middle one introduced you to beers and beercake in a crafted microbrewery in Perštejn. After sampling the local brews, we stayed overnight to recover from both the feast and the stroll and get ready for another segment of our journey that should lead through the UNESCO World Heritage site on Mědník Mountain and back to the valley, where we should take a train to Prague.
The weather on the first day was favorable, with a sun-filled sky – ideal for trekking. However, the second day seemed like it had a hangover instead of us. The morning greeted us with such a view… Yes, this is precisely how I feel when I damn myself for drinking too much the night before. It's perhaps needless to mention that our path led us directly into the thick cloud hovering over the town. And yes, the rain started pouring the very moment we left the haven of our accommodation.
Vítejte u poslední části mého krušnohorského triptychu. Úvodní díl vás vzal na procházku kolem Ohře, druhý na ochutnávku piv a pivního dortu v minipivovaru v Perštejně. Po ochutnávce jsme tam také přenocovali. Ráno jsme se chtěli vydat na Mědník, který součástí památkové zóny pod ochranou UNESCO, a pak zpátky do údolí, kde jsme chtěli chytit vlak do Prahy.
Zatímco první den nám počasí přálo a byl krásný slunečný den tak akorát na výlet, druhý den měl asi kocovinu místo nás. Probudili jsme se do takovéhle sloty. Ano, zhruba tak se cítím, když se proklínám za to, kolik jsem toho večer předtím vypil... Že naše cesta vedla přesně do těch dešťových mraků nad městečkem, jste asi pochopili. A ano, slejvák začal přesně v okamžiku, kdy jsme se vydali na cestu.
Our first stop was at the remnants of the 13th-century Perštejn Castle, crumbling away in the woods a few kilometers from the modern town. It fell into ruins in the early 16th century, hence little is known about its history, except for a list of its owners. However, an interesting tidbit is that its decline is tied to money forgery. This offense led to its confiscation by Ferdinand I, Holy Roman Emperor, in 1530. Surprisingly, this once grand fortress on the Bohemian border has since found no new purpose, lying dormant and decaying for centuries. This is its current visage. The gloomy weather, I must say, suits it great.
První zastavení byla zřícenina hradu Perštejn ze 13. století. Ten se rozpadá v lesích několik kilometrů od městečka. V ruiny se hrad změnil už na počátku 16. století, a tak o jeho historii není mnoho známo, tedy kromě seznamu majitelů a podobných úředních záznamů. Úpadek hradu nicméně zapříčinilo penězokazectví místního pána, kvůli kterému hrad v roce 1530 zabavil Ferdinand I. Habsburský. Trochu překvapivě se pro rozsáhlé opevněné sídlo na hranici Čech nenašlo nové uplatnění, a tak hrad po staletí chátral. Takhle vypadá dnes. Musím říct, že sychravé počasí mu sluší.
I also found this sign saying that "Construction works are permitted" pinned on one of the trees by the walls.
Na jednom ze stromů u hradeb byla cedule, že stavba je povolena.
We continued through the woods up the hill, passing blackberries – they were sour, alas. With the persisting rain, we found ourselves alone far and wide, so we could embrace the ambiance. The Ore Mountains, known as Krušné hory in Czech, might be translated as Harsh Mountains or Mountains of Hardship. It's hardly surprising then that numerous mythical creatures reside here, many linked to the fact this area has a mining past. I managed to shoot vodník, a water spirit from Slavic folklore. He occasionally lures people to drown and then keeps their souls in mugs within his mansion under water. If you're curious, you can spot this green guy in the fifth picture below. The six shot captures a spirit of the woods, carved into a tree trunk.
Od hradu jsme pokračovali do kopce a potkali spoustu kyselých ostružin. Stále pršelo, a tak jsme byli jediní šílenci široko daleko, a mohli se nerušeně kochat atmosférou. Mytické postavy Krušných hor se většinou váží k jejich hornické minulosti, ale potkali jsme třeba i "obyčejného" vodníka, je na pátém snímku pod tímhle odstavcem. A na tom dalším je ze dřeva vyřezaný někdo, kdo by mohl být Krakonošem Krušných hor. Takže možná Krušnohor?
After nearly three hours of walking, we arrived at the village of Měděnec beneath the peak of Mědník. I had hoped to capture the view, but… Well, see for yourself:
Asi po třech hodinách jsme se vyškrábali až do Měděnce, vesnice pod vrcholem Mědníku. Těšil jsem se, že odtud nafotím hezké snímky údolí, ale vypadalo to tam asi takhle:
Mědník mines are included in the Erzgebirge/Krušnohoří Mining Region, a UNESCO World Heritage site. This lends the village both a great past and a somewhat gloomy present. Established over five centuries ago, by 1588, Měděnec was granted the status of a Royal Mining City. Back then, this region was one of Europe's premier silver ore mining sites. As time progressed, the mines revealed their wealth in other ores, such as magnetite, pyrite, and chalcopyrite. Mining spanned many centuries, with the final shaft closing only in 1997. Since then, Měděnec has struggled, placing its aspirations mainly on tourism. With fog everywhere, it looks even more desperate.
Doly na Mědníku jsou součástí takzvané památkové oblasti Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří, která je na seznamu světového dědictví UNESCO. Měděnec tak má bohatou historii a poněkud ponurou současnost. Vesnice byla založena asi před pěti sty lety a v roce 1588 byla povýšena na královské horní město. V té době byl tento region jedním z nejdůležitějších evropských nalezišť stříbra. Postupem času se ukázalo, že místní doly jsou bohaté i na další rudy, třeba magnetit, pyrit nebo chalkopyrit. Těžba tu probíhala několik staletí a poslední šachta byla uzavřena až v roce 1997. Od té doby Měděnec zrovna neprosperuje, a teď sází hlavně na turistický ruch. Ale se vší tou mlhou vypadá ještě depresivněji.
A mere silver ore's throw away from the village the three preserved mines of Mědník lie. The entrance of the first one, named "Země zaslíbená" (Promised Land - quite the sense of humor, isn't it?), opens just under the Chapel of the Most Sacred Heart of Jesus from 1937. This chapel was intended to bestow luck and protection upon the miners laboring within. I managed to snap a photo of the chapel's interior, albeit through the bars of its entrance.
Tři zachovalé šachty na Mědníku jsou od vesnice co by kusem stříbra dohodil. První se jmenuje Země zaslíbená, horníci asi měli trošku specifický smysl pro humor. Její ústí je hned pod modlitebnou Nejsvětějšího srdce Ježíšova, která měla chránit horníky. Modlitebna je zavřená, ale přes mříže se mi podařilo vyfotit její interiér.
However, the most prominent chapel stands at the very peak. The Chapel of the Immaculate Conception of the Virgin Mary, a simple Baroque-style rotunda, dates back to 1674. Similar to the other chapel, even this one is closed to the public.
Hlavní svatostánek, Kaple Neposkvrněného početí Panny Marie, však stojí až na samém vrcholu Mědníku. Je to jednoduchá barokní rotunda z roku 1674. I ta je běžně veřejnosti nepřístupná.
The names of the other two shafts strike a humorous contrast. There's "Koňská jáma" (literally Horse Hole; I mean, after naming one shaft "Promised Land," they go with "Horse Hole" for the next?) and "Marie Pomocné" (Saint Mary of Help). While you can explore the latter with prior arrangements for a tour—which we hadn't done—you might also chance upon joining another group that had booked the excursion. But given the poor weather, it appeared we were the lone tourists that day. So, we decided to head to the village and at least feast our eyes on the outdoor display of historical mining machinery.
Zbývají ještě dvě štoly. První se jmenuje Koňská jáma (opravdu někdo pojmenuje jednu štolu Země zaslíbená a tu vedlejší Koňská jáma?) a druhá Marie Pomocné. Ve druhé se konají komentované prohlídky, ty je ale třeba předem rezervovat, což jsme neudělali. Nebo můžete přijít na blind a doufat, že se přidáte k nějaké objednané skupině, ale vzhledem k mizernému počasí jsme byli jediní šílení turisté široko daleko. A tak jsme se vrátili zpátky do vesnice, kde byla alespoň venkovní expozice historických důlních strojů.
As time pressed on, we quickened our pace, leaving Měděnec and Mědník behind. Our final destination was Klášterec nad Ohří, where we hoped to catch our train. Descending the hills proved to be a more pleasant experience than our rainy ascent, with the persistent rain finally ceasing after we left Měděnec. Along the way, we encountered what's known as the "Czech Sphinx" (captured in the first shot) and then walked several kilometers through the deep woods. The forests had an almost enchanting atmosphere.
Čas se nachýlil, a tak jsme museli přidat do kroku a nechat Mědník i s Měděncem daleko za námi. Potřebovali jsme se dostat do Klášterce nad Ohří, odkud nám jel vlak do Prahy. Sestup byl snazší než stoupání ve slejváku, a po nějaké době dokonce pršet přestalo. Prošli jsme kolem "české sfingy" na první fotce a pokračovali lesem, který měl celkem magickou atmosféru.
Ultimately, we made it to the town, hurrying to the train station—so I didn’t manage to snap any photos there. However, we caught our train and returned home safely.
See you at the next journey!
Do Klášterce jsme nakonec dorazili včas, proběhli ho na nádraží a stihli vlak do Prahy. Ale na úkor z toho nemám žádné použitelné fotky z městečka.
