Welcome back to my Alpen travel journal. Zell am See was not our final stop; we drove a few hundred kilometers east to the village of Krimml, just a stone’s throw from the Italian border. Krimml offers marvelous views of the surrounding mountains, especially at dusk or dawn, as do many other municipalities in the area. Krimml is also one of the gateways to the High Tauern National Park, which brought us here (along with the local microbrewery, but that’s a completely different story). It’s the best place to spend the night if you intend to explore the Krimml Waterfalls, a cascade spanning 400 meters, known for the multiple rainbows that appear on sunny days. We hoped the weather would cooperate for a change, as we had already escaped two storms and weren’t eager to dodge another.
The hike to the top of the waterfalls and back was the shortest and least demanding on our itinerary, so we took it easy that morning. (Did you know Spanish has a single word for “getting up early” – madrugar – though you wouldn't expect a Spaniard to be an early bird?) We allowed ourselves a late start, though that wasn't the smartest move ever. As it happened, we had planned this trip, which is perfect for families with children, on an Austrian bank holiday. No more peaceful, solitary walks among cows and boulders – by the time we reached the public parkings at the base of the trail, three out of five were already full, and the last two didn't have many free spots left. Desperate times call for desperate measures, so I suggested we take a longer and more difficult route to avoid the crowds. The good thing was, no one else dared to take it. Then we discovered why. A recent storm had destroyed it, so we had to follow the touristy trail, just like everyone else.
The beginning of the nontouristy path didn’t give much indication of how tough it would become later on. It offered views of the waterfall, a refreshingly green forest, and a lone bench seemingly in the middle of nowhere. I can only imagine Dryads sitting there.
While the rocky trail is free of charge when accessible, the touristy route is maintained and has an entrance fee. However, it is included in the price of your accommodation if you stay anywhere in the village—just remember to bring your receipt along.
The path offers several viewpoints, with the first one at the base of the waterfall. I have to admit, it’s quite a sight! Not the easiest one to capture in a photo, though.
All the mist made me feel like I was in an Alpine fairytale. I could almost believe anyone who tried to convince me that mythological creatures lived nearby, especially after climbing high enough to see the rainbow. I wonder if there are any pots of gold!
Besides the main waterfall cascade of the Krimmler Ache, there are dozens of small creeks with tiny waterfalls—at least in the summer. I can only imagine the water swirling everywhere when the snow melts from the surrounding peaks in the spring.
A view from the top – see Krimmel where we started.
The Krimmler Ache rises about ten kilometers further upstream, fed by glaciers at the Italian-Austrian border. We didn’t continue that far, though, and instead headed back to the village, looking forward to a great dinner at the local brewery. On the way down, we made a stop at one of the two hüttes along the path so my girlfriend could try Germknödel for the first time—an Austrian dish I loved when I used to ski here as a kid.
Ze Zell am See jsme se přesunuli do vesničky Krimml, kde je mimo jiné řemeslný pivovar. Správný Čech by totiž měl ochutnávat dobrá piva, a ne nějaká průmyslová. Rakousko naštěstí poctivé malovýrobě přeje, pokud jde o potraviny a pochutiny. Ale to je jiný příběh. Nedaleko od vesnice je asi čtyři sta metrů vysoká kaskáda vodopádů, jak jste zřejmě pochopili z titulku. A prý na nich bývají k vidění krásně vybarvené duhy. V tomhle ohledu nám nezbývalo než doufat, že se počasí vydaří, hned dvakrát už jsme totiž prchali před bouřkou. A v bouřce bychom o duhy samozřejmě přišli.
Nahoru vedou dvě cesty, jedna náročnější a druhá turistická. Obě jsou ale kratší než trasy, které jsme zdolali v předchozích dnech, a tak jsme si tentokrát trochu přispali. Což asi nebyl nejlepší nápad, tahle túra totiž náhodou vyšla na rakouský státní svátek. Ráno nás překvapily davy, vesměs rodiny s dětmi, protože nahoru k vodopádům je to hezká procházka, kterou zvládnou i děti. Inu, rozhodli jsme se zkusit tu náročnější trasu, která by snad nemusela být přelidněná.
Ta dobrá zpráva je, že byla skutečně liduprázdná. Ta špatná, že byla zavřená. Jedna z nedávných bouřek totiž způsobila menší sesuv půdy, a tak se nedalo projít. Nezbylo nám, než se vrátit na turistickou trasu. Ta je placená, ale pokud jste ubytovaní někde ve vesnici, vstupné je zahrnuté v ceně. Jen je potřeba vzít si s sebou nějaké potvrzení nebo účtenku, což jsme naštěstí věděli dopředu.
Turistická trasa je celkem na pohodu, a najdete na ní i dvě hütte, horské chaty s občerstvením. V jedné jsme se zastavili cestou dolů, věřte nebo ne, T. nikdy předtím neměla Germknödel, což bylo potřeba napravit.
Mimochodem, kdyby vás zajímalo, kde pramení Krimmler Ache, tak je to asi o deset kilometrů dál, na samé hranici mezi Rakouskem a Itálií. Voda v ní je i v horkém letním dni ledová, a není divu, je totiž z ledovců.
