Termín Česko B jsem poprvé zaznamenal před několika lety. Objevuje se hlavně v sociologii, politologii a dalších přidružených oborech. Když někde zazní, ten, kdo ho pronesl, se velmi zjednodušeně snaží rozdělit českou populaci na dva tábory – ty úspěšné a ty neúspěšné. Pokud vím, termín používají zejména komentátoři z levé část spektra. Třeba šéfredaktor A2larmu Jan Bělíček, který je spoluautorem obsáhlého článku, z něhož si půjčuju tuhle strohou definici:
... "Při určitém zjednodušení by se tento souboj dal označit jako souboj mezi voliči Česka A a Česka B – tedy Česka kosmopolitního, finančně zajištěného a přesvědčeného, že nové zřízení rozvíjí jejich potenciál správným směrem, a Česka regionů a periferií, jehož ambice a touhy nebyly po roce 1989 naplněny."
V prvé řadě si nemyslím, že „Áčka“ jsou automaticky bohatí lidé a „Béčka“ jsou sociální případy. Řekl bych, že jde spíš o stav mysli a přístup k životu. Vezměme si aktuální situace na trhu s energiemi. Předpokládám, že Áčkaři ji začali řešit nejpozději někdy na začátku roku. Jedním z možných řešení je třeba fixace ceny. Rozdíl mezi zafixovanými a nezafixovanými cenami může být několik tisíc korun měsíčně v případě bytu, v případě rodinného domu ještě i několikrát vyšší. Ten, kdo jednal proaktivně, zřejmě ušetřil a může být následující rok nebo dva, podle délky fixace, relativně v klidu. Myslím, že mezi „Béčky“ se najde jen minimum těch, kteří se rozhodli jednat včas a ne až ve chvíli, kdy jim přišly tisícové nedoplatky nebo několikanásobná navýšení záloh.
Čí je to vina?
Jako jeden z nejzásadnějších bodů, podle kterého se dle mého názoru dělí Češi na Áčka a Béčka, je přístup k osobní zodpovědnosti. Béčka mají sklon omlouvat vlastní selhání a přenášet vinu na někoho jiného. Nejsnáze někoho, kdo je zrovna na ráně. Tradičně jde (v českém prostředí) o Židy a Romy, v poslední době pak na migranty a aktuálně uprchlíky z Ukrajiny. Béčka se mají špatně, protože na jejich úkor žijí výše zmínění.
Politici, kteří na Béčka cílí, tohle obviňování obětních beránků podporují. V tomhle kontextu mě hodně baví slogan, který jsem poprvé zaregistroval asi před deseti lety: „Cikáni nemůžou za vaše posraný životy“. Jinými slovy: Máš problémy? Žijeme ve vyspělé zemi se spoustou možností. Neobviňuj ostatní a zkus si je nějak vyřešit. Pomoci se ti, nejspíš, dostane. Možnosti tu jsou.
zdroj: Antifa
Tenhle pasivní přístup k osobní zodpovědnosti koreluje s příkladem o cenách energií výše. Protože za to, že ceny několikanásobně poskočily, mohou obvykle v očích Béček kromě objektivních příčin také nějací zlí „oni“ (například globalisté, Evropská unie, nenažraní makléři na burzách, nebo dokonce ilumináti, reptiliáni, satanistický kult pedofilů a podobně), je třeba, aby někdo přišel a razantně zakročil. Vymetl Augiášův chlév. Na někoho takového, tedy razantního a silného vůdce, jsou Béčka, alespoň v teoretické rovině, ochotna delegovat právo dělat za ně důležitá životní rozhodnutí. V praxi by to samozřejmě nefungovalo.
Averze k formálnímu vzdělávání
Dalším důležitým bodem, ve které se podle mého Áčka a Béčka rozcházejí, je přístup ke vzdělávání, zejména formálnímu. Pro Béčka většinou není důležité, dávají přednost „zdravému selskému rozumu“ a vysoké škole života. Smutné je, že tohle paradigma rodiče často úspěšně přenášejí na své děti, čímž jim dávají do vínku hendikep, se kterým se budou za pár let obtížně vyrovnávat.
S vyšším formálním vzděláním jde obvykle, byť zdaleka ne vždy, ruku v ruce kritické myšlení a širší rozhled. Schopnost kritického myšlení a široký rozhled jsou přitom jedním ze základních předpokladů pro to, aby se člověk dostal mezi Áčka – jak jsem psal výše, nejde ani tak o to, kolik má dotyčný zrovna na bankovním účtu nebo v bitcoinové peněžence, ale primárně o jeho mentální nastavení.
Stručně
Archetyp Béčka je podle mého člověk, který je se svým životem nespokojený a má potíže s uplatněním se na trhu práce, zejména proto, že se odmítá přizpůsobit aktuálním požadavkům a trendům. Takový člověk nemusí být žádný chudák ani socka, může být hezký dům nebo byt v osobním vlastnictví a opravenou chalupu, tedy majetek za vyšší jednotky milionů korun, a v této chvíli i nadprůměrné příjmy, byť to není úplně obvyklé. Ale s budoucími příjmy to pravděpodobně tak slavné nebude. Kapitálové příjmy a investice obecně spíš odmítá. Pravděpodobně má potíže s řešením běžných životních situací a problémů, a tak je často prostě neřeší, což se obvykle později vrátí jako bumerang. Jen s horšími následky. Po určitém čase se ne(do)řešených problémů nakupí tolik, že je jimi dotyčný zahlcen nebo paralyzován.
Kolik je v Česku takových lidí, kterým můžeme říkat s trochou nadsázky „tvrdé jádro Béček“, nejsem s to říci.