V posledních dnech mi jde hlava kolem ze závisti minimálně některých Čechů. Závidí uprchlíkům z Ukrajiny, že „na uvítanou“ dostanou 5 000 Kč na osobu. Stejnou dávku mohou získat až třikrát ve třech po sobě jdoucích měsících, pokud se nic nezměnilo (můj zdroj vyšel na začátku března). Na různých místech internetu jsem narazil na variace na tento facebookový příspěvek:
Z Ukrajiny už uprchlo několik milionů lidí, odhady se různí. Převážně ženy a děti. Ne všichni prchají z území, na kterém se už bojuje. Spousta lidí utíká preventivně. Což naprosto chápu, kdyby byly ruské tanky třeba u Ostravy, asi bych se taky pakoval. Nebo bych alespoň vypakoval T. do Madridu. V Česku by mělo skončit několik set tisíc uprchlíků. Nedávno jsem, asi v ČT, zaslechl, že můžeme počítat s nějakými třemi až pěti sty tisíci lidí.
Příspěvek z obrázku výše samozřejmě srovnává jablka s hruškami. Zatímco uprchlík může dostat jednorázový příspěvek, aby měl v prvních týdnech co jíst a čím si vyčistit zuby (předpokládám, že úspory v ukrajinských hřivnách jsou dnes jen o malinko užitečnější než uškudlené ruské rubly, a to ještě za předpokladu, že se vám k nim podaří dostat – těžko říct, jak dnes fungují ukrajinská bankovnictví nebo na Ukrajině vydané platební karty), ty peníze pro „české matky“ jsou zřejmě nějaký pravidelný měsíční příspěvek na dítě. V sociálních dávkách se obecně nevyznám, detaily tak po mě nechtějte. Ostatně, po pisateli asi taky ne, prostě jen přesdílel něco, čemu pořádně nerozumí.
Nejsem žádný velký fanda bujného sociálního systému. Myslím, že česká ekonomika nabízí lidem spoustu možností, jak se slušně zaopatřit. Tak, aby dotyční nebyli odkázáni na pomoc ostatních. Pravda, slušné zaopatření občas vyžaduje, aby lidé překročili vlastní stín, nebo možná udělali krok ze své sociální bubliny. Lépe placená práce většinou vyžaduje o něco více úsilí, znalostí, dovedností nebo pracovního nasazení než práce s nižší odměnou. Ne vždy, pochopitelně.
Přestože si myslím, že lidé by se o sebe a své blízké měli být v Česku schopni postarat bez pomoci státu, a tedy i bez všemožných příspěvků (ponechme stranou rodičovskou dovolenou, přičemž ta až čtyřletá česká je mimochodem jedna z nejštědřejších na světě), tvrdím, že rozdávat „z eráru“ tyhle peníze je v pořádku. Věřím tomu, že díky těmhle drobným a další státní i nestátní pomoci budou mít Ukrajinci možnost začít u nás důstojný život. Nebojím se, že by na sociálním systému zůstali ve velkém závislí déle než pár týdnů.
Ale neprchají jen Ukrajinci, ve velkém se utíká i z Ruska. Ne každý Rus je automaticky skalním příznivcem Putinova režimu. A i když jsou dnes Rusové si nejméně oblíbeným národem na světě, nelze na ně aplikovat kolektivní vinu. Myslím, že Rusové se budou snažit dostat do jiných zemí než Ukrajinci, a rozhodně se s nimi nebudou chtít příliš míchat. Protože dostat od nich přes hubu za to, že jste Rus (v tom lepším případě), můžete, i když vás zrovna pustili z vězení, kde jste byli za účast na demonstraci proti válce…
Vlna uprchlíků z Ruska bude mít úplně jinou dynamiku než ta ukrajinská. Až na některé extrémní případy budou moci Rusové prodat svůj majetek a zkusit směnit bezcenný rubl na černém trhu za nějaké použitelné platidlo. I tak ale asi budou odcházet s holým zadkem – odpůrcům Putina prostě pšenka nekvete. Nedivil bych se tedy, kdybychom za dva tři měsíce začali stejný příspěvek dávat i jim. I v tomhle případě jsem pro, byť mám, stejně jako většina Čechů, k Rusům obecně obrovský despekt.
