Na závěr týdne zde máme opět nejlepší pozvánky do celého světa, a nejen to — tentokrát i do světa, který máme přímo pod nohama.

Abia Tower
Hlavní dominantou fotografie je stavba připomínající věž nebo rozhlednu. Je bílé barvy a v dolní části má hnědé základny. Celý objekt je obehnán plotem, tudíž soudím, že se nebude jednat o veřejně přístupnou stavbu. Jak jsem si na první pohled myslel, spíše půjde o určitý styl moderního umění. Na celém snímku převládají chladné barvy. Bledě modrá obloha s bílými oblaky, které jsou ve spodních částech šedé, barevně koresponduje s šedým asfaltem silnice. Negativně lze vytknout zachycené dráty elektrického vedení v horní části snímku.

Capo Vaticano
Na dalším snímku máme pohled na mořské pobřeží, které doslova zarůstá bujnou vegetací. Kompozice snímku je vyvážená. Levá strana, ze které vystupuje pevnina, nerovnoměrně ukusuje moře. Moře je blankytně modré a u pobřeží, kde stoupají útesy, lze vidět, že jsou hustě porostlé korály (alespoň v to doufám). Mezi vodním a suchozemským světem je úzký pruh písečné pláže, kde se jistě každý den odehrává boj o nadvládu flóry z levé strany a obyvatel moře. Velmi pěkný snímek.

Chaukhandi Stupa
Další snímek je pozvánkou do historie. Hlavním objektem snímku je stúpa, jejíž tmavě červená barva vytváří kontrast k zelené louce před divákem a zároveň tvoří tmavý kontrast oproti světlému nebi. Pozadí doplňují vzrostlé stromy. Pokud by autor udělal několik kroků doprava, uskupení vysokých trav, které vypadá jako ostrov v zeleném moři, by bylo také symetricky umístěno na snímku. Což je samozřejmě jen detail a pouze další možnost kompozice.

Babadag Mtn.
Na snímku máme další mořské pobřeží, tentokrát pohledem z hladiny. Spodní část snímku tvoří mírně zvlněná vodní hladina, jež zde hraje vedlejší roli. Hlavním objektem jsou hory vystupující nad hladinou a zejména hora na levé straně snímku, která díky zamženému oparu nechává vyniknout své monumentálnosti a vzdálenosti od místa, kde se fotograf nacházel. Při přiblížení snímku si může divák všimnout poměrně rušného provozu na hladině. Jen pro zajímavost — napočítal jsem deset lodí. A ještě pochvala pro autora: hladina vody je krásně vyrovnaná, což byla častá výtka u předchozích snímků.

Ochozská Cave
Poslední snímek nás zavede do chladného podzemí, kde vládne tma, vlhkost a nekonečný čas. Právě voda v součinnosti s časem je autorem tvarů, které jsou na fotografii zachyceny. Jen lidská představivost dokáže jednotlivé útvary pojmenovat. Barevnou kompozicí by se snímek mohl zařadit mezi noční fotografie, neboť zde převládají tmavé až černé odstíny, které kontrastují s jasně nasvícenými objekty ve velmi světlých tónech. Tentokrát zde máme kompozici od bílé až po černou s jasnou převahou hnědých až okrových barev. V přední části snímku jsou jasně osvětlené útvary připomínající kopečky soli či mouky. Naopak z horní části snímku postupně klesá strop do pozadí, kde se ztrácí v temnotě. Ve stejné tmavé části mizí i ony bílé kopečky. A tak vzniká dojem nekonečné propasti mezi těmito dvěma segmenty.

Závěrem opět patří poděkování všem řádně přihlášeným autorům pozvánek. Své dva hlasy pošlu do Itálie a do jeskyně.