První soutěžní snímek nás zavede do městského centra a představuje nám dvouvěžatou dominantu kostela. Jedná se o noční snímek a barevná kompozice nasvícených budov vytváří příjemný kontrast plný detailů staveb. Hlavním objektem jsou dvě věže, jež jsou okrové barvy s bílými doplňky. Pomyslnou třešničkou na dortu je modře nasvícená střecha jedné z věží s něčím, co připomíná svatozář. Okolní budovy na náměstí jsou lehce osvětlené pouličním osvětlením a sekundují tak kostelu uprostřed. Mokrá, lesknoucí se dlážděná plocha už jen zvýrazňuje pomocí odlesků noční osvětlení. Celek nechává vyniknout černá obloha, která díky světelnému smogu přechází do odstínů šedé. A zaregistrovali jste ty malé lidičky s deštníky?

Druhý snímek je více než dost imaginární. Jednou z možností, jak probudit divákovu fantazii, je vyfotit obyčejnou věc v nadměrném přiblížení. Tímto vznikne jediná zásadní otázka u diváka: Na co se to dívám? A to je přesně tento snímek. V dolní části jsou patrné části starého rezavého potrubí. Je to součást moderního umění zasazeného do starého kabátu, nebo jen součást technického zázemí? A co jsou ty osvětlené oblouky? Je to průzor ven, na sluncem osvětlenou vedlejší stavbu, nebo je to něco, co září a je přichycené na třech tyčích? V tuto chvíli, bez kontextu, nevím, na co se dívám, ale líbí se mi to.

Další snímek nás zavede opět do vlhkého exteriéru. Což nevadí, protože stejně už máme deštníky mokré z prvního snímku. Na snímku je zachycena lehce ponurá nálada, za což jistě může pozadí zahalené lehkou mlhou. Jedinou optimistickou maličkostí jsou rozkvetlé narcisy a zlatý déšť. Jedině tyto dvě indicie určují, že se nejedná o podzimní snímek, nýbrž jarní. A když ještě chvilku vyčkáme, budeme si moci dopřát šálku dobré kávy na židličkách pod stromem.

Milujete vlaky? Nejsem si jist, jaké sny mají dnešní děti. Já, jako dítě, jsem toužil být popelářem a mít vláčky v obýváku. Tento snímek přesně vystihuje můj druhý dětský sen. Pohled z ptačí perspektivy na nádraží plné vláčků. Hlavní dominantou je nádraží, zjevně v plné dopravní špičce, které zabírá spodní polovinu snímku. Svou tmavou paletou barev kontrastuje se světle šedou až modrou oblohou. Na horizontu je možné rozeznat hlavní dominanty města. Ale pokud je divák duší malý kluk, jediná otázka zní: S kterou mašinkou pojedu jako první?

Má zlaté ručičky. Tak se u nás může vyjádřit obdiv někomu, kdo je šikovný. Zde na snímku je vidět, že význam rukou je povýšen na úplně jinou úroveň. Snímek vezme diváka na místo, kde symbol prosebných nebo modlících se rukou má jistě nesmírný význam. Dominantou je zde socha sepjatých rukou, vyvedená se všemi precizními detaily. Autor nezapomněl doplnit i ozdobný řemínek. Celkově snímek vyvolává dojem, že mimo zorné pole diváka odpočívá obr a drobné postavy okolo chystají svačinku, až se probudí. Barevným kontrastem snímek příliš nevyniká, šedou monotónnost zpestřuje barevné oblečení a malý keř v popředí fotografie. Tematicky se snímek může zařadit mezi pozvánky na místní kuriozity a zvláštnosti v turistickém průvodci.

Jestli jste ranní ptáčata a brzké vstávání je vaší běžnou rutinou, můžete vidět tuto barevnou koláž na vlastní oči. Pokud ne, stačí se na chvíli zastavit u posledního snímku, který zachycuje ranní cvrkot a vycházející slunce těsně nad obzorem. Říká se, že jde o velice zajímavou paletu barev: žluté, červené a tmavě modré až skoro šedé. Tímto barevným kontrastem vznikají na snímku dvě oblasti. Tmavě modrá zatažená obloha dominuje horní polovině snímku. Linoucí se silnice do dáli barevně sekunduje obloze. Vycházející slunce ozařuje horizont města a vzniká tenký šíp, který svou jasně žlutou barvou rozráží pochmurnou šeď zatažené oblohy. Společně tímto světelným jevem projasňuje snímek barevná konstrukce zábradlí a kousek v pozadí je hlavním objektem strom. Přesněji obrys stromu, jenž díky prosvětlenému pozadí vyniká do detailu. Snad jediným negativním prvkem je sloup trakčního vedení. Anebo je to všechno úplně jinak. Autor navštívil ocelové město ve vzdálené budoucnosti a zachytil jeho osud v poslední vteřině před ohromným výbuchem, po kterém zůstane jen poušť a trosky. Možná vás napadne ještě jiný příběh, který může snímek vyprávět, klidně se o něj podělte v komentářích.

Závěrem již patří poděkování všem přihlášeným autorům za povedené snímky. Tentokrát dva hlasy – jeden pro Bazyliku a druhý pro fragment v Brně.