Současná pětice soutěžních fotografií opět vystihuje jarní a letní atmosféru, která se jistě brzy dostaví i k nám do střední Evropy. Pochmurným zimním fotografiím na nějaký čas odzvonilo.

První snímek pochází z našich luhů a hájů. Předpokládám, že se jedná o velmi významnou kulturní akci, když je na snímku tolik diváků. Scéna je zasazena do rozkvétajících mandloní – jasného a jednoznačného symbolu konce zimy, i když trávník se ještě nestihl zazelenat sytě zelenou barvou. Celkový barevný kontrast podtrhuje jemně šedá obloha s neurčitou oblačností a absence teplejších tónů jasně naznačuje, že se příroda ještě plně neprobudila do nové sezóny – s výjimkou mandloní. Stereotyp snímku narušuje v pozadí tmavá konstrukce rozhledny, která barevně ladí s kmeny stromů.

Druhý snímek nás zavede opět do Londýna. Noční fotografie zobrazuje v popředí dokonale osvětlenou mešitu a přilehlé hřiště či park. V dnešní době LED osvětlení umožňuje pořizovat krásné noční snímky. Za jasně osvětlenou částí se nachází tmavý pás městské zástavby, který tvoří výraznou hranici vůči noční obloze. Ta není úplně temná – zachycený světelný smog vytváří jemný gradient, díky němuž vynikají obrysy městských staveb. Pomyslnou třešničkou na dortu je pak červené osvětlení výškových budov.

Třetí snímek doslova přetéká barvami, což může být způsobeno i nastavením fotoaparátu. Cesta k pagodě v tomto barevném kontrastu působí téměř jako cesta do ráje. Dominantou snímku jsou dva keře v popředí – ten vpravo krásně kvete fialovými květy, které vytvářejí příjemný kontrast s blankytnou oblohou. Na levé straně se nachází menší stromek, který lze snadno přehlédnout kvůli množství vegetace za ním. Zlatá stavba uprostřed snímku jasně vymezuje cíl cesty. Snímek lze vnímat jako rozdělený úhlopříčkou na dvě části – jednu klidnější s modrou oblohou a oblaky a druhou, která je bohatá na barvy a tvary.

Čtvrtý snímek ukazuje, jak mocná je voda ve spojení s časem. Vidíme pozůstatky pravděpodobně starého mola na pláži, které jasně připomínají, že žádný lidský výtvor nedokáže odolávat zubu času. Většinu snímku vyplňuje světle hnědá barva pláže, do níž jsou zasazeny zbytky konstrukce narušující jinak monotónní kompozici a tvořící hlavní motiv. Lze zde vnímat jemné struktury písku, které pravděpodobně vytvořil odliv. Aby snímek nepůsobil příliš stereotypně, v horní části se objevuje pruh vodní hladiny, který odděluje úzký pás pevniny s lidskou přítomností.

Posledním snímkem tohoto kola se vracíme zpět do střední Evropy, do prostředí civilizovaného města. Autor nás staví před jasné rozcestí a ponechává na divákovi, kterou cestou se vydá. Vlevo se pravděpodobně nachází vstup do historické budovy – symbolická cesta poznání. Napravo vede cesta do centra dění. My jako diváci však zatím stojíme na rozcestí a můžeme jen přemýšlet, která volba by byla správná. Na snímku se objevuje pestrá paleta barev – šedá dlážděná cesta ladí s šedými mraky na obloze, zatímco pásy zeleně po stranách vnášejí do scény svěžest a život. Barevnost budov doplňuje celkovou kompozici. Zvláštní atmosféru dodává i prosvítající kotouč slunce, jehož paprsky pronikají mezi větvemi stromů, které zatím ještě nejsou plně olistěné.

Závěrem patří poděkování všem zúčastněným autorům za sdílení jejich fotografií. Je vidět, že s každým novým kolem soutěže jsou snímky kvalitnější a rozhodování o hlasování je čím dál těžší. Tentokrát mé hlasy putují do Austrálie a Sokolova. Jelikož anketa není dostupná (není vidět), hlasuji alespoň tímto způsobem.