Nové kolo AroundTheWorld nám přineslo doslova kopici pozitivně barevně naladěných fotografií a zajímavých kompozic. Možná je to tím, že začíná jaro – nejen u nás, ale i jinde ve světě. Monotónní zimní snímky tak střídají fotografie, které hýří barvami.

První hodnocený snímek pochází z tropické oblasti a je to na něm znát. Blankytně modrá obloha a tyrkysové moře působí doslova letním dojmem. Snímek zaujme svou originální kompozicí. Pohled skrz oblouk vytváří neobyčejné rozhraní mezi mořem na snímku a okolím, kde je fotografie umístěna. V úvodním obrázku, kde jsou všechny soutěžní snímky představeny, se tmavší oblouk stavby doslova ztrácí a vytváří iluzi neobyčejného formátu, který se vymyká obdélníkovému stereotypu. Stejného dojmu lze dosáhnout i při prohlížení fotografie ve frontendu, který používá tmavý motiv. Velmi originální pohled na nekonečné mořské pobřeží.

Západ slunce nad britským ostrovem může patřit k jistotám stejně jako samotný západ. S takovou pravidelností nám autor pokaždé představuje své snímky. Tentokrát je fotografie výrazně tmavší, takže z místa v pozadí vystupují jen siluety stromů, které na sebe nepřebírají hlavní pozornost. Divák se tak může soustředit na osvětlenou oblačnost, která ze základní oranžové barvy místy přechází do fialové. Aby se náhodou divák nenudil, celou nebeskou scenérii narušuje silueta stromu, jež vytváří zajímavý efekt, kdy mezi větvemi prosvítá oblačnost ozářená zapadajícím sluncem.

Další snímek vezme diváka na mořské pobřeží. Hlavní dominantou je zde vodní hladina, která zabírá téměř polovinu snímku, zatímco druhou část vyplňuje obloha. Na ní spolu soupeří blankytná modř s bělavými, místy do šeda zbarvenými mraky. Vzniká tak kompozice modrých odstínů, mezi nimiž se vine úzká linka pevniny. Pro jistotu je v dolní části snímku dostatek pevné půdy pod nohama – aby při dlouhém pohledu náhodou nikoho nepřepadla mořská nemoc.

Předposlední snímek působí melancholickým dojmem. Kombinace modré oblohy, nad jejímž horizontem se vznáší šedý opar, a jejího odrazu na vodní hladině, která zde funguje jako dokonalé zrcadlo, vytváří jasnou horizontální hranici. Do scény perfektně zapadá slunce, které vytváří i jemný halo efekt. Pravděpodobnou shodou okolností je sluneční kotouč umístěn téměř na stožáru vysokého napětí, což vytváří dojem jakéhosi stojánku pro slunce. Dalším skvělým efektem je odraz slunečního kotouče na hladině, částečně skrytý za stéblem trávy – nebo je to rákosí? To není podstatné. Podstatný je světelný efekt na hladině, který prosvětluje i další stébla. Travní porost na okraji snímku navíc narušuje jednotvárnost kompozice. Krásná ukázka toho, že i obyčejná místa lze vyfotit neobyčejně.

Poslední snímek nás zavede do stověžaté Prahy. Pohled na netradiční stavbu, netradiční především z architektonického hlediska, okamžitě upoutá pozornost. Vysílač je jednou z dominant města a na snímku tvoří hlavní motiv. Jistě si všimnete, že jsem Praze přisoudil přívlastek „stověžatá“ – kamkoli namíříte objektiv fotoaparátu, nějaká věž se objeví. I zde autor zachytil jednu z věží v přesném zákrytu technické stavby, čímž vytváří dojem, že na původní historické budově vyrostla nová, futuristická konstrukce. Okraje snímku lemují větve stromů, které narušují monotónnost modré oblohy, a v dolní části se rozprostírá městská zástavba. Další pěkný pohled na tradiční stavby z netradičních míst.

Závěrem opět poděkování všem řádně přihlášeným autorům a dva hlasy: první pro Sokolov a druhý pro Keňu.