V tomto týdnu se můžeme pokochat třemi snímky. Úvodní snímek, na němž je soutěžní trojice představena, doplňují zbylé snímky překypující letním počasím, které berou do kleští jediný zimní záběr. Podobně jako současné počasí – poslední zbytky sněhu mizí a záporné hodnoty na teploměru si mohou vzít dovolenou.

Začněme prvním snímkem, který zachycuje další skleněné dílo umístěné v Praze. První dojem byl: co je to za gurmána, který si na rožeň napíchl jablka a lívance. Jasně, abstraktní umění – možná si představíte něco jiného. V každém případě barevná kompozice působí vyváženě. Šedé nebe se sněhem pokrytou zemí vyvažuje tmavý pruh stromů. Jako meč tento stereotyp rozráží „napíchnutá jablka a lívance“ svou zlatavou barvou. Nádherná ukázka toho, že umění může mít jakýkoli tvar.

Další snímek nepatrně připomíná pohádku, jelikož útes, ze kterého padá voda, je dokonale skryt za vzrostlým stromem a díky optickému efektu se zdá, že veškerý proud tekutiny pochází ze stromu. Vraťme se ale do reality. Po černobílém až šedivém zimním stereotypu zde doslova dostaneme ránu pestrou paletou zelené a hnědé. Pozitivně na mě působí hnědá na dně potoka – vytváří příjemný protiklad k syté zeleni ve větvích stromů.

Ze třetího snímku doslova sálá suché a horké proudění vzduchu. Zde o vaši pozornost doslova soutěží trojice barev – hnědá, zelená a modrá. Zatímco hnědá dominuje stezce, která vede do dáli k horizontu, zeleň na stromech vytváří jasnou hranici mezi zemí a nebem. Nebem, které září sytou modří.

Závěrem patří poděkování všem řádně přihlášeným autorům za ukázky míst, kde byli, a poslední tečkou je hlas pro snímek z Austrálie.