Dnešní skupina fotografií tvoří zajímavý kontrast sama v sobě. Ačkoliv jsem překvapen, nikoliv však zarmoucen, že na žádné z nich není zobrazen vánoční motiv.

První fotografie nás zve na procházku do Krušných hor. Zachycuje ponurou podzimní, možná nyní již zimní atmosféru s podmračeným nebem. Působí poněkud depresivním dojmem, možná to byl záměr. Jinak se jedná o celkem povedenou momentku z tamní procházky. Jako kontrast k této fotografii slouží v uvedeném pořadí poslední snímek, pořízený – kde jinde než v Londýně, pokud se nepletu – v nám již známém Osterley Parku. Ranní mlha je zde doslova probodávána paprsky slunečního svitu. Tento drobný detail dodává snímku tu pravou šťávu, která u prvního obrázku chybí.

Druhý pár fotografií je vzájemným kontrastem v podobě barevnosti. Zatímco na snímku s mostem nacházíme pouze černou, bílou a jejich odstíny, na myanmarském snímku probíhá doslova boj modré a červené barvy na obloze. Ten nutí diváka přemýšlet, zda se za obzorem nestala nějaká apokalypsa. Ruch na ulici jen podtrhuje dojem, že není dost času na skutečně důležité věci. Velmi působivé.
Když se vrátím k černobílému snímku, ten se snaží navodit pocit, jako by se čas zastavil. Sochy na mostě působí jako lidé zamrzlí v čase, kteří most přecházeli právě ve chvíli, než byli spolu s ním navždy zmrazeni.

Svůj hlas nakonec dávám právě černobílé fotografii, a to především za její originalitu a odvahu uspět mezi barevnými.