Transatlantický kabel

Cyrus West Field byl muž který měl sen jak propojit jednotlivé světadíly, v jeho hlavě se zrodila myšlenka položení kabelu na oceánské dno. Chtěl tak pomoct obchodu a přenosu zpráv.

Field si ovšem uvědomoval že finanční částka bude pro něho samotného neúnosná. Naštěstí jeho myšlenka zaujala Petera Coopera který patřil mezi nejbohatší lidi v New Yorku. Cooper byl názoru že obchod, má lidem pomoct ke štěstí a pokud kabel pomůže obchodu, pomůže lidem. Roku 1854 svolal Field a Cooper své významné a bohaté sousedy, představily jim projekt nazvaný Transatlantický kabel . Dohromady tato skupina uvolnila přes jeden a půl milionu dolarů na natažení kabelu. Hned ze začátku nastaly problémy když bylo potřeba natáhnout prvních sto kilometrů kabelu přes kebetovu úžinu. Lod ztroskotala, nakonec se tuto část podařilo položit do mořského dna, ovšem společnost byla téměř na mizině. Bylo jasně že je potřeba hledat investory jinde. Proto se roku 1856 vydal do Londýna kde se snažil akcie prodat všem kteří ho byli ochotní poslouchat, nekomu sliboval výdělek, někomu světový mír. Dokonce se mu podařilo přesvědčit královského admirála aby mu zapůjčil lod. Dalším problémem bylo sehnat dostatek mědi a gutaperči což byla přírodní látka na bázi gumy která se používala jako izolant. Zároven bylo potřeba vyřešit jak přenést na takovou dálku proud, Dr Widehouse prosazoval použít co největší počáteční proud.

Ke konci roku 1857 půjčilo americké válečné námořnictvo společnosti lod Niagara i s posádkou. Tak vyplula na moře a vezla polovinu kabelu, setkala se v polovině cesty se svým anglickým protějšek který vezl druhou polovinu. Kabel byl pečlivě spojen a obě lodě se vydali zpět, kabel byl pomalu odvíjen ze zádě lodě. V rámci kontroly spolu lodě neustále komunikovaly. Ovšem přišli další problémy, ukázalo se že americká lod se vychýlila z kurzu, a položila větší množství kabelu něž měla. Ukázalo se že problémy byl způsobem samotným nákladem který zmátl kompas.

Po osmi dnech dnech lod dosáhla pobřeží severní Ameriky, Field okamžitě posílá zprávu do New Yorku - Kabel je položen. O dva dny později zakotví i Britská lod, dr Widehouse okamžitě se svým týmem začíná zapojovat zařízení. První zprávu přes oceán posílá sama královna. Když je její zpráva přijata, a je na ni odpovězeno začnou obrovské oslavy. Field ovšem neoslavuje, další zprávy začínají přicházet stále pomaleji a pomaleji. Krátká zpráva přijde až za několik desítek hodin. Dr Widehouse navrhuje ještě více zvýšit proud, zhruba na 10 000 V. To ovšem kabel nebyl schopný vydržet. Kabel byl v provozu celkem osm dní.

Po skončení občanské války se Field 1865 rozhodl zkusit všechno znovu, sehnal další investory a získal k dispozici lod Great Eastern, svého času největší lod světa. Okamžitě začala příprava, začali se namotávat obří cívky a ukládat do trupu lodě. Po šesti dnech pokládání přichází další pohroma, lodní telegrafista nedostal pravidelné testovací hlášení. Kapitán lodi se rozhodl otočit, kotvou zachytit kabel a metr po metru překontrolovat čtyřicet kilometrů kabelu. Závada se našla, jednalo se o zaražený hřebík. Vše bylo opraveno a lod pokračovala dál. Lod po několika dnech připlula do přístavu. Field okamžitě poslal zprávu "Kabel je díky bohu položen".