(Google translate from Czech)
I'm basically a morning person, so I do most of my trips in the morning.
It was no different on Saturday.
Again, I found an interesting place on the map and set out to explore it. I was just a little worried about the weather. Early in the morning it looked like a rainy day. But I consoled myself with the thought, "What is a little discomfort compared to the suffering that Man went through on his last journey."
With this thought in mind, I arrived in the South Bohemian town of Římov.
In the middle of the seventeenth century, the town was owned by the Jesuit College from Český Krumlov. At her instigation, the so-called Římov Passion or Stations of the Cross were built here between 1648 and 1705.
The route consists of a six-kilometer circuit with twenty-five stops. Currently, the repair and reconstruction of individual chapels on this Road is being completed.
Unfortunately for me, an ignorant and "unbelieving Tomas", not all chapels are marked with the names of individual stops on the "pilgrimage of suffering" and so I wandered blindly. I walked the whole way, but I have no idea if I stopped at the individual chapels in the correct order.
It didn't rain after all. The sun came out. It illuminated the autumn nature with its rays, as if it wanted to tell me: "You are in the biggest and best temple in the world."
I'm basically a morning person, so I do most of my trips in the morning.
It was no different on Saturday.
Again, I found an interesting place on the map and set out to explore it. I was just a little worried about the weather. Early in the morning it looked like a rainy day. But I consoled myself with the thought, "What is a little discomfort compared to the suffering that Man went through on his last journey."
With this thought in mind, I arrived in the South Bohemian town of Římov.
In the middle of the seventeenth century, the town was owned by the Jesuit College from Český Krumlov. At her instigation, the so-called Římov Passion or Stations of the Cross were built here between 1648 and 1705.
The route consists of a six-kilometer circuit with twenty-five stops. Currently, the repair and reconstruction of individual chapels on this Road is being completed.
Unfortunately for me, an ignorant and "unbelieving Tomas", not all chapels are marked with the names of individual stops on the "pilgrimage of suffering" and so I wandered blindly. I walked the whole way, but I have no idea if I stopped at the individual chapels in the correct order.
It didn't rain after all. The sun came out. It illuminated the autumn nature with its rays, as if it wanted to tell me: "You are in the biggest and best temple in the world."
(Česky)
Jsem v podstatě ranní ptáče a tak většinu svých výletů dělám ráno.
Nejinak tomu bylo i v sobotu.
Zase jsem si našel v mapě zajímavé místo a vypravil se to prozkoumat. Jen mi trochu dělalo starosti počasí. Brzy ráno to totiž vypadalo na deštivý den. Utěšoval jsem se však myšlenkou: „Co je trocha nepohodlí ve srovnání s utrpením, které na své poslední cestě prožil Člověk.“
S touto myšlenkou jsem tedy dojel do jihočeského města Římov.
V polovině sedmnáctého století vlastnila město Jezuitská kolej z Českého Krumlova. Na její popud zde byly vybudovány v rozmezí let 1648 až 1705 takzvané Římovské pašije neboli Křížová cesta.
Cestu tvoří šestikilometrový okruh s dvaceti pěti zastaveními. V současné době je dokončována oprava a rekonstrukce jednotlivých kaplí na této Cestě.
Bohužel pro mne, neznalého a „nevěřícího Tomáše“, nejsou ještě všechny kaple označeny názvy jednotlivých zastavení na „pouti utrpení“ a tak jsem putoval naslepo. Prošel jsem si celou cestu, ale jestli jsem se zastavoval u jednotlivých kaplí ve správném pořadí, to netuším.
Déšť se nakonec nekonal. Vysvitlo slunce. Svými paprsky prosvětlilo podzimní přírodu, jako by mi chtělo říci: „Jsi v tom největším a nejlepším chrámu na světě.“
Nejinak tomu bylo i v sobotu.
Zase jsem si našel v mapě zajímavé místo a vypravil se to prozkoumat. Jen mi trochu dělalo starosti počasí. Brzy ráno to totiž vypadalo na deštivý den. Utěšoval jsem se však myšlenkou: „Co je trocha nepohodlí ve srovnání s utrpením, které na své poslední cestě prožil Člověk.“
S touto myšlenkou jsem tedy dojel do jihočeského města Římov.
V polovině sedmnáctého století vlastnila město Jezuitská kolej z Českého Krumlova. Na její popud zde byly vybudovány v rozmezí let 1648 až 1705 takzvané Římovské pašije neboli Křížová cesta.
Cestu tvoří šestikilometrový okruh s dvaceti pěti zastaveními. V současné době je dokončována oprava a rekonstrukce jednotlivých kaplí na této Cestě.
Bohužel pro mne, neznalého a „nevěřícího Tomáše“, nejsou ještě všechny kaple označeny názvy jednotlivých zastavení na „pouti utrpení“ a tak jsem putoval naslepo. Prošel jsem si celou cestu, ale jestli jsem se zastavoval u jednotlivých kaplí ve správném pořadí, to netuším.
Déšť se nakonec nekonal. Vysvitlo slunce. Svými paprsky prosvětlilo podzimní přírodu, jako by mi chtělo říci: „Jsi v tom největším a nejlepším chrámu na světě.“