Tahle debata se stejně v závěru stočí tam, kam se stočí vždycky - je na prvním místě zájem společnosti, nebo zájem jednotlivce? A já se obávám, že v tom si každej musí udělat jasno sám...Já sám si nejsem jistej tím, že jsem dostatečně zodpovědnej. Například jsem jeden z mála lidí, kteří přichází do obchodu (když už tam nezbytně potřebuju) v rukavicích (mimo roušky samozřejmě). Ale taky bych mohl mít FFP2 respirátor že jo? Taky bych mohl nevylejzat ven ideálně vůbec. Asi bych mohl dezinfikovat celej barák po každý návštěvě. Možná bych mohl udělat ještě víc. Ale spoustu těch věcí prostě nedělám, protože tu zodpovědnost nějak vnímám ve vlastním kontextu toho, co za komfort jsem ochoten obětovat ve prospěch lidí okolo mě (tím chci říct, že jedinec a společnost je pro mě spojená nádoba). Například nevyletim raketou do vesmíru a nepočkám tam, až se to přežene, ačkoliv by to možná bylo úplně ideální :)

Já znám několik případů lidí, který mi říkaj, že na testy se dostanou až za týden po tom, co se dobrovolně nahlásí hygieně a ta jim (ÚDAJNĚ, je to z druhý ruky, sám sem tou situací neprošel) sama doporučí, ať fungují do tý doby normálně. Vidim taky politika, kterej jde na kafe do zavřený restaurace, vidim Milošovu zabíjačku a ani to mě nenechává chladným. A na zákaldě toho se nedivim, že to má nějaký procento lidí na párku...

Ten problém má tolik rozměrů a otázek, je tolik komplexní a hlavně je tak na očích (a tak rychle se vyvíjí), že já prostě nemám celospolečenský řešení. Možná by bylo nejlepší, kdyby všichni zůstali doma, ale to bude mít nějaký konsekvence a na to je třeba upozornit a ty je potřeba potom řešit, protože to zkrátka bude něco stát. My sice můžeme říct, že zdraví je mnohem víc, než ekonomika (a v jistým kontextu s tím tvrzením souhlasim a myslim si to taky), ale obávám se, že tenhle problém na to zjednodušit nepůjde (jakkoliv cynicky to teď může znít. Snad se ale v kontextu toho, co jsem před chvílí napsal, chápeme). Protože bude spousta lidí, která si ponese z týhle krize různý šrámy. Někdo ty zdravotní, někdo ty ekonomický, další psychický.

Jako v závěru ať si vláda udělá opatření jakýho charakteru chce. Ale pak je třeba ty lidi odškodnit (a buďme zase jako rádi, že existují lidi, kteří na ten problém upozorňují, protože já nemám zrovna důvěru v to, že kdyby tady ten hlas nebyl slyšet, tak že by se to tahle vláda nesnažila v tichosti jenom přejít). A hlavně je třeba zaujmout nějaký stanovisko. Vysvětlovat. Vysvětlovat. Vysvětlovat. Dát tomu nějakej rámec. Myslim, že za 8 měsíců už leccos tušíme a minimálně existují modely na to, abychom v hrubých obrazech tušili, co se bude dít dál. Známe alespoň obrysově, jaký věci nastanou v situaci A, B a C...ale to, co tady tahle vláda předvádí je čistej a naprostej chaos. To je bordel. Chvíli lidem vysvětlujeme, že se nic neděje, za 2 hodin je strašíme tím, že nebudou lůžka a to všechnos e pak stává sebenaplňujícím se proroctvím. A to všechno mě šíleně sere...