Polsko mám rád, i když ho znám jen z dovolených a několika služebních cest. Ale nikdy by mě nenapadlo, že budu sledovat výsledky polských voleb stejně napjatě, jako obvykle sleduji ty naše. Ale stalo se a sledoval jsem průběh od prvních exit pollů přes průběžné sčítání až po konečné výsledky.
Jak asi každý zahlédl ve zprávách, současná vládní konzervativně populistická strana Právo a spravedlnost (PiS) Jarosława Kaczyńského sice zvítězila, ale ztratila většinu v Sejmu a vládu tak zřejmě sestaví koalice opozičních stran, které by měly mít pohodlnou většinu 54 %.
Jarosław Kaczyński s Viktor Orbánem v roce 2017 (foto @ Wikimedia Commons)
Nejsem odborníkem na polskou politiku a nechci hodnotit tyto volby, smyslem mého postu je to, jak moc se mi ulevilo, že přeci jen nejde na světě úplně všechno do kopru, protože například po nedávných slovenských volbách jsem měl pocit, že vítězství „šmejdů“ celého světa se zdá být nevyhnutelné, protože ty dobré části (no, přesněji řečeno relativně dobré) politických scén všude na světě se nedokáží spojit a postavit se společně zlu. A tak pořád hrozí, že třeba u nás bude brzy vládnout Babiš s Okamurou či v USA Trump. A to ani nemluvím o Ficovi na Slovensku, který se k převzetí moci chystá či o Orbánovi, který se naopak ani náhodou nechystá moc pustit z rukou. A v takové atmosféře jsem já osobně vděčný za každou, byť i malou pozitivní zprávu.
A druhým důvodem mé radosti z polských voleb je, že jsem ateista. Chápu, proč lidé potřebují víru a jak jim víra pomáhá v životě. Mám mnoho věřících kamarádů i členů rodiny a všichni to jsou skvělí, soucitní a tolerantní lidé. Protože víra má být něco intimního, spojení člověka s něčím vyšším, co ho přesahuje. Jakmile se víra stane předmětem politiky nebo boje o moc, je zle. A děsí mě, jak se i ve 21. století zvyšuje vliv tmářských náboženství se středověkými názory. A nejde jen o islám, který se doslova vydal zcela proti směru dějin, ale bohužel to do jisté míry platí i o některých křesťanských proudech, zejména o ruském pravoslaví a katolicismu.
Jarosław Kaczyński před volbami vsadil na nenávist k EU, k homosexuálům či k potratům a prohrál, stejně jako jeho očekávaný koaliční partner, extrémně pravicová Konfederace, jejíž výsledky jsou daleko za očekáváním. Tedy přesněji řečeno Kaczyński vyhrál, ale nemá koaliční potenciál k sestavení vlády. A přitom v budoucí polské vládě budou zřejmě i lidovci, takže nejde o víru, ale o míru tolerance. A jak se zdá, míra netolerance některých politiků byla alespoň v Polsku překročena a velká část i hluboce věřících voličů má víc rozumu než politici, kteří jim nadbíhají.
