Sem si tuhle tak říkal u údivu nad světem že se tu dějí ale opravdu divotvorné věci. Třeba v moři je Spanžbob. V Čechách zas vozíčkářka musí vysvětlovat jaktože se tak zázračně uzdravila: "Těžce handicapovaná dívka musela dokazovat, že se zázračně neuzdravila".
Takhle bych mohl pokračovat celkem dlouho. Jedni říkají jedno a druzí říkají druhý a pak to ty naše hlavy mají skloubit. Kdo se vtom má do šlaka vyznat? A já si pak někdy přijdu jako terorista... ale naučil jsme se držet jazyk za zuby neb mlčeti zlato a tak mluvím jen stříbro. Oni jsou ty hranice velice tenké a z mých starých konspiračních časů jsem získal cit pro to kdy v rozmluvě už nemám bušit hlavou jako ti lvi o mříže a raději zavrtět ocáskem a přitakat baba s úsměvem. Neb není všechno kvítí co se zlatem třpytí zlaté.
Takže tu o Šípkové sněhurce znáte?
To vám takhle jednou koblížek vyrazí do světa, dokonce i té lišce skočí na odlep a tak se odlepí od jejího čumáčku. A říká jen že zas přijde a odejde. No a liška že jo. A tak koblížek bloudí po lese až narazí na jelena Větrníka co hledá budulínka páč ty jezinky jsou zalezlé v jeskyni. A ptá se "Kam mám vyrazit?" A Větrník že do světa. Jenže to Koblížkovy vrtá hlavou jak má vyrazit do světa když už přece vtom širém je. A tak si lehne na pasece do mechu a při svitu luny usne.
Zdá se mu sen a v něm potká Sněhurka Růženku. A na břehu potoka švitoří při máchání nohami jako když se pere prádlo. a koblížek se při tom ze sna usmívá na paseku páče mech ho krásně hřeje jako kapradí. A v bezesných nocích krouží sny.
Dobrou noc milé děti. Doubrou strýčku Fido.
