Vzpomínáte si jak jsem křičel konec prázdnin? No tak už jsem dokřičel. Zaspala mi ústa adaptace. Po prázdninách se musíme adaptovat. Víš jak je ta adaptace těžká.
A tak se adaptujeme. Sice nevím na co. Asi na realitu zas. Jestli se o ní dá vůbec ještě takhle slušně mluvit jen tak mezi řečí. Otázkou by mělo být adaptujeme co? No a tady se nám vloudí háček ˇ. Ona ta odpověď totiž zní od politiků až po maminky. Prázdniny jsou v tahu a tak se musíme adaptovat. Nebo chceme. Nebo nás adaptují ostatní. Není výběru. Stát zavelel "Do škol". A všichni svorně běží... sice nevím kam...
Školství, které má učit si neví samo poradit co s C-testama. Psali to v novinách a tak to asi bude pravda. Oni si nedovedli poradit s testama ani poslední roky. Můžete začít u jednotných maturit. Kdy to bylo? Jo. No to je jedno. Něco jako: bylo nebylo milé děti.
Co kdyby testy použili jen tak první měsíc ve všech školách. A děti se můžou naučit jak se testovat navzájem. Stejně je to pro prdel ne. Buď ty testy projdou a vyhodí se nebo je použijeme na hraní. Kdyby aspoň ten Ámos v hlavách študovaných fungoval. "Vedlejší efekt na C-rýmu" by se pak určitě dal dovodit ze vzniklých celostátních dat.
Že by jsme se jako řídili rozumem. A nerozhodovali se podle prognóz, ale podle těch 2,5 letých zkušeností s C-rýmou. že by jsme s tím začali tak trochu pracovat, než přijde chladný podzim.
Letos je to jiné. Kohokoliv sem se o prázdninách ptal, tak všichni byli přesvědčení, že další zima jako loni nehrozí. Očkovaní se ubezpečují o tom, že to očkování funguje. Neočkovaní si říkají, jo to funguje - dva roky jsme bez covidu. Až přijde nová varianta, neočkovaní si nasadí masky a budou se stranit. Očkovaní se budou dále ubezpečovat, že to funguje. A všichni svorně budeme koukat na titulky v novinách.
