One sits at the train station in the morning, waiting for the train, and just playing. Dark sky before sunrise, dark background of trees, orange glow of a lamp.
It's certainly not a photo that would take the breath away from visitors to exhibitions. Maybe it's a banality. But why not give it a try?
Until you try it, you don't know.
Člověk ráno sedí na nádraží, čeká na vlak a jen si tak hraje. Temná obloha před východem slunce, temné pozadí stromů, oranžová záře lampy.
Určitě to není fotka, která by vyrážela dech návštěvníkům výstav. Možná je to banalita. Ale proč to nezkusit?
Dokud to nevyzkoušíš, nevíš.
It's minimalist, it's bleak. Actually, there's nothing in the picture. Horizontal lines, vertical lines, light and shadow. A little symmetry, a little color.
But if you left your eyes on that picture for even five seconds, thank you for that.
Je to minimalistické, je to ponuré. Vlastně na té fotce nic není. Vodorovné linie, svislé linie, světlo a stín. Trochu symetrie, trochu barev.
Ale jestli jste na té fotce zanechali pohled aspoň na pět sekund, díky za to.
