Three weeks ago, we spent one night in Tábor, a historical South Bohemian town founded by rebelling Hussites in the early 15th century. Since Tábor is in the Czech Republic, there’s a microbrewery – like basically everywhere else in my country. The brewery Pod Besedou and restaurant Beseda are on the main historical square of Tábor. Yet you’d be surprised who runs the places – it is neither a bunch of beer geeks nor local patriots who thrive on reviving the brewing tradition. It belongs to a high school, and the students participate in brewing.
Před třemi týdny jsme po cestě do Milevska přespali v Táboře. A protože je tam taky jeden minipivovar, měli jsme jeden bod programu jasný. Ale popořádku. Asi vás překvapí, kdo za pivovarem stojí. Nejsou to žádní pivní nadšenci ani místní patrioti, kteří oživují pivovarnickou tradici. Pivovar pod Besedou a restaurace Beseda patří místní střední škole řemesel. Takže pivo vaří i její studenti.
So much for what is good. I was mildly disappointed. We arrived at Tábor at about 9 pm, too late to dine anywhere. Yet we made the effort, asked our hotel for some tips, and visited three venues. They were all packed, but none cooked that “late”. Beseda restaurant was the last on our short list as we knew they wouldn’t serve food either. Beseda was almost empty, only two couples of German-speaking seniors occupied one of the tables. When we walked in, a rather unfriendly waitress (definitely not a student) warned us they were about to close and did not serve anything but beer.
Tolik k tomu pozitivnímu. Do města jsme přijeli asi v devět večer, a oprávněně jsme se báli, že se nenavečeříme. Nikde se už nevařilo, prošli jsme několik podniků, které nám v hotelu doporučili, ale vždycky jsme přišli pozdě. Naštěstí už i T. si zvykla, že mimo Prahu se takhle večer už nenajíme. Nakonec jsme dorazili do Besedy, která byla na rozdíl od ostatních podniků prázdná. Jen u jednoho stolu popíjely dva páry německy mluvících šedesátníků. Když jsme vešli, nepříliš přívětivá servírka (rozhodně ne studentka) nás přivítala tím, že nepodávají nic než pivo, a že stejně za chvilku zavře.
We’ve already known that we were going to bed without dinner, so we insisted on taking one of the many tables and sampling the local lager. Rumour has it that local semi-dark beer is good. Alas, it was not available, so we ended up drinking a Bohemian lager called Lichvice 11°. It is filtered & pasteurized, which is not exactly common in Czech microbreweries. The beer came in unconventional 0.4 L glasses (the typical glass is 0.5 L).
Že půjdeme spát bez večeře, nám už tou dobou bylo jasné. Tak jsme se chtěli spokojit s tekutým chlebem. Slyšel jsem, že místní polotmavý ležák stojí za to, ale bohužel zrovna nebyl na čepu. Takže jsme skončili s jedenáctkou Lichvice. Pivo je filtrované a pasterizované, což nebývá u malých pivovarů zvykem. A dostali jsme ho ve čtyřce místo v půllitru.
I felt like an unwanted guest, and rightly so. Moreover, the beer was rather plain, a bit malty and watery, and definitely not the kind that would make me forgive such an unpleasant atmosphere. We call beers like this “europivo”, euro-beer, as they all feel unified and unremarkable. For the second time, this #beersaturday post is more a warning than a recommendation. Pod Besedou brewery is not the place to go. I hope the students do better than our waitress.
Cítil jsem se trošku jako host v Hospodě na mýtince. A docela oprávněně. Pivo navíc nestálo za to, nevýrazné, lehce sladové, ale spíš vodové europivo. Takže tohle je druhý #beersaturday post, který bohužel není doporučením, ale varováním. Doufám, že když obsluhují studenti, je lepší alespoň atmosféra.
