On foot to Iran - leaving Serbia, Stara Planina mountains

🇨🇿 Czech below 👇

IMG20220521050731.jpg

I was really looking forward to the end of my journey through Serbia, because the end meant 5 days passing border mountains Stara Planina containing also the highest mountain in Serbia, Midžor.

Track started in the city of Pirot where I refilled supplies and got to the hills. Weather was great and with increasing elevation started more and more beautiful views. Also people here were really nice, on my greetings they replied with smile and some of them told few words. I shared my lunch with a stray dog and then I must tell him that he can't go with me because it will break my my heart when I must leave him somewhere and that I have a dog like him from High Tatras already at home. In the evening I hid in the forest, cooked dinner and fell asleep. I was cooking near one hut with a source of water nearby, looked outside for a lighter because I forgot mine in the bag and finally realized that there is someone inside all the time 😃

Second day I wanted to get to the top of Midzur which meant about 1 800 m elevation, but most of the way just up, so it was like a dream for me! 😂 Walking was great, most of the way lead next to a mountain stream and it reminded me my beloved Jeseníky and White Opava path. In the restaurant about 600 high metres above Midžur I wanted to get some food and spend last serbian money here, but they didn't cook, near turist hut was closed so I got 3 beers, cappuccino and hot chocolate 😃 It was a great view here and I also took 5 litres of water because I was not sure about sources of water on the ridge tomorrow. Finally i got about 100 high metres above Midžur, found a place for sleeping because it was really windy here, saw sunset, which was one of the most beautiful on my way so far.

Second day the sunrise was beautiful, on the top I met 2 people who was the only people I met during these 5 days if I don't count people on the hut and few people on a Kom mountain last day. Map application was really lying about elevation so instead of 650 m up I got over 1 000 and finally I ended 1 kilometer and 100 high metres before my finish that day. I must take rest before next day because that day I wanted to walk about 27 kilometres, 1 200 m up and more than 1 500 m down.

Next day was really tough. Fortunately it was cloudy and not such hot, I found some small lake with water and take 3 litres. I got to follow the path leading on the border but the path didn't exist and I walked through the conifers, at first to my ankles, later to knees and 6 km took me about 3 hours. And the "path" led to the forest and I was pretty terrified how it will look. Fortunately it changed into wide forest road and it was like this almost to the end. It was also raining for several times and when I got more clothes because it started to be really cold, after two minutes sun was shining and I must take clothes off again 😃 On the top I got almost with the sunset and it was really nice again 🙂 Them I found one hole for sleeping, other for cooking and went to sleeping bag. Last day I just got to go on the Kom mountain and then down.

From Kom it was really beautiful views and I also met some people up here. Two Bulgarian guys sat to me and I was gifted by an avocado and corn crackers. Descent was really long and when I finally got to the road, I couldn't believe my eyes because there stood a van with sign that said "Brno". Driver was getting to the car so I ran to him but he didn't have any space. In restaurant they didn't take cards so I was going down really sad and hungry. But luck stood with me because when I tried to hitchhike to Sofia, third car stopped, took me 1 kilometer from my hostel in Sofia, the guy spoke English and we got really interesting talk 🙂

This track was really beautiful but also really hard because of no roads sometimes, lack of water so I must take a lot of it on my back. And I was pretty hungry most of the time - I must solve lunches, nuts and chocolate really aren't enough 😃

Na závěr mého putování Srbskem jsem se strašně těšil, protože jsem měl celých 5 dnů přecházet hraniční pohoří Stara Planina a dostat se i na nejvyšší vrchol Srbska, Midžur.

Cesta začala v podhorském městečku Pirot, kde jsem dokoupil zásoby a vyrazil do kopců. Bylo krásně, čím jsem se dostával výše, tím se mi otevíraly lepší výhledy a nebylo takové horko. I lidé byli strašně příjemní, s úsměvem mi odpovídali na pozdravy, někteří i prohodili pár slov. Cestu mi ozvláštnil oběd, o který jsem se rozdělil s toulavým pejskem, který šel zrovna okolo a kterému jsem pak musel vysvětlit, že se mnou nemůže, protože bych pak neměl to srdce ho někde nechat. Večer jsem pak došel k místu na spaní, schoval se v lese, uvařil a šel spát. Mimochodem vařil jsem u silnice u jedné chatky, kde byl pramen a šmejdil jsem po zápraží hledaje zapalovač, protože svůj jsem zapomněl v batohu, a později jsem zjistil, že v chatce celou dobu někdo je 😃

Druhý den jsem chtěl dojít až na Midžur, což znamenalo asi 1800 výškových, ale skoro celá trasa byla jen do kopce, což je můj sen! 😂 Šlo se úplně skvěle, skoro celá cesta vedla podél horské říčky a mně to připomnělo mé milované Jeseníky a stezku podél Bílé Opavy 🙂 V restauraci asi 600 výškových pod vrcholem jsem si chtěl dát něco k jídlu, ale nevěřili a blízká turistická chata byla zavřená, tak jsem si dal 3 piva, kapučíno a horkou čokoládu 😃 Byl tu také nádherný výhled na Midžur a hraniční hřeben. Dobral jsem taky 5 litrů vody, protože následující den to bylo s vodou na hřebeni značně nejisté... Po této vložce mi nezbývalo, než začít poslední stoupání, nakonec jsem došel asi 100 m pod vrchol a rozložil spaní v důlku, protože začalo strašně foukat. A také jsem zhlédl nádherný západ slunce, asi jeden z nejhezčích, které jsem na své cestě viděl.

Druhý den byl krásný i východ, na vrcholku Midžuru jsem potkal dva Srby, což byli taky jediní lidé, kromě zmíněné chaty a vrcholku Kom v Bulharsku poslední den, které jsem za celých 5 dnů potkal. Jinak dnešek stál opravdu za to, mapy pěkně kecaly, protože místo 650 výškových jsem musel nastoupat určitě přes 1000, o sestupu ani nemluvím, jen podle vrstevnic a to ani nemluvím o tom, že jsem často stoupal a zase klesal a v mapě byla rovina 😃 Rozhodl jsem se to zapíchnout asi kilák a 100 výškových před cílem a dobře jsem udělal, musel jsem nabrat síly na další den, kdy mě čekalo 27 km, 1250 m stoupání a asi 1500 klesání..

Další den byl dost náročný, ale bylo zataženo a nebylo takové horko, navíc v jezírku na mapě byla opravdu voda, tak jsem hned 3 litry nabral. Měl jsem jít po cestě víceméně po hranici, ale cesta neexistovala a asi 6 km jsem se prodíral kosodřevinou a slézal ze strmých, často po skalách. Těchto 6 km mi trvalo asi 3 hodiny a já se děsil, co bude následovat, protože trasa vedla lesem. Naštěstí se tady z té hrůzy stala široká lesní cesta a já po ní šel víceméně až do cíle, kterým byl hraniční vrchol Srebrna Glava. Cestou taky párkrát sprchlo a když jsem se oblékl, protože se dost ochladilo, za 2 minuty se oblačnost roztrhala a já se zase vyslíkal 😂 Na vrcholek jsem dorazil téměř současně se západem slunce a byla to zase krása 🙂 Pak jsem našel krásný důlek na spaní, druhý na vaření a zítra mě čekal už jen výstup na horu Kom a sestup dolů.

Z Komu byl nádherný výhled, potkal jsem tu také pár lidí, přisedli si ke mně i dva Bulhaři a obdarovali mě avokádem a kukuřičnými krekry. Sestup byl ještě dlouhý a když jsem konečně vylezl na silnici, myslel jsem, že mě šálí zrak, protože na parkovišti stála dodávka s brněnskou značkou. Řidič zrovna nastupoval, tak jsem se rozběhl k němu, ale neměl místo, protože i na sedačce měl nějaký náklad. Tak jsem šel do místní hospody, kde měli hodně lákavých jídel, ale nebrali karty, tak jsem smutně šel dál, ale štěstí se na mě přece jen usmálo, protože když jsem zkoušel stop, zastavilo mi hned třetí auto a chlapík, se kterým jsme si suprově pokecali v angličtině, mě v Sofii vysadil kilometr od hostelu 🙂

Trek to byl nádherný, ale opravdu náročný, protože téměř neexistovaly značené cesty, někdy ani ty cesty 😃, často jsem bloudil, vody bylo pomálu, takže jsem jí tahal hodně na zádech a navíc jsem měl téměř nonstop hlad, musím nějak vyřešit obědy, oříšky a čokoláda během dne opravdu nestačí 😃

IMG20220520165840_Bokeh.jpg

IMG20220521050305.jpg

IMG20220520194655.jpg

IMG20220522045455.jpg

IMG20220522202148.jpg

IMG20220521203724.jpg

IMG20220521165612.jpg

IMG20220520174653.jpg

IMG20220521050354.jpg

IMG20220522112540.jpg

IMG20220521155021.jpg

IMG20220521112108.jpg

IMG20220523120605.jpg

IMG20220523134314.jpg

IMG20220520185135.jpg

IMG20220521123752.jpg

IMG20220522105132.jpg

IMG20220523144800.jpg

H2
H3
H4
3 columns
2 columns
1 column
14 Comments
Ecency