Zdravím kolemjdoucí
Nějak jsem nevěděl jaký titulek vložit, a tak jsem si dovolil parafrázovat hlášku jedné nejmenované reklamy.
U nás jsou teď jarní prázdniny a tak náš druhák nechodí do školy (Což ostatně asi za chvíli stejně nebude chodit). A tak jsme s manželkou vymysleli, že bychom mohli někam na výlet.
Na přetřes přišly Pustevny. Máme je přece jen kousek. A kluci, když už nic, si užijí jízdu lanovkou.
Na cestu jsme se zodpovědně připravily. Na lanovce - jakožto dopravně obslužném zařízení platí nutnost nošení respirátorů, nebo nanoroušek. Tak jsme si každý zabalili po dva kusy.
Na pustevny jsme vyrazili hned z rána. Na přilehlém parkovišti bylo ještě dostatek místa a ani fronta na vlezu na lanovku nebyla kdovíjaká. Všichni, až na dvouletého prcka jsme si zodpovědně nasadily ochranu dýchacích cest. I ostatní tak činily a obsluha taky měla ony pomůcky.
Jedou z výhod nošení roušek je i částečná anonymita. A tak si zde dovolím vložit foto mé osoby. Ne že by to někoho zajímalo. Na sedačce níže sedí má drahá polovička.
Na Pustevnách byl ještě sníh, ale spíše jen pozůstatky. Příjemně teplo a slunno. Taky tam bylo pár zbytků ledových soch.
Třeba tento vcelku vydařený slon. Ten jediný se z dostupných soch ještě úplně nerozpadl.
Cestou jsme potkali i bachyni divokého prasete spolu se selátkem.
Nebyla by to návštěva Pusteven, kdyby jsme nezaznamenali jednu z jejích dominant.
Tak tady ji tedy máte. Nově zrekonstruovaný Libušín. Jako z pohádky.
Návštěva Pusteven jsme si užily, i když jsme tam strávily jenom zlomek času. I když jsme z lanovky vylezli dostatečně chráněni, brzo jsme pochopily, že se nacházíme asi v úplně jiném světě. Roušky tu neměl nikdo. Ale procesí lidí nějak netvořilo hloučky a tak tu byly jakési přirozené rozestupy. Dokonce když jsme vylezli z lanovky, jsme byli opomenuti jedním kolemjdoucím, že tu roušku máme sundat. Nikdo nic nehrotil. Prostě pohoda. Jestli je to v pořádku? Vzhledem k situaci asi moc ne. Ale na druhou stranu....