Byl jsem dva týdny po sobě ve Francii. To se tak občas šikne, že dvacet let nic a pak najednou dva víkendy za sebou (a minimálně dva týdny je o čem psát).
Přijel jsem do hotelu poměrně pozdě, tak se mi nechtělo moc řešit nějakou večeři. O ulici vedle byl Carefour, tak jsem tam těsně před zavíračkou vzal čerstvou bagetu (ano, čerstvou bagetu těsně před zavíračkou), nějakou francouzskou šunku, nějaký francouzský sýr, ještě pár mlsot a že si to sním před spaním v hotelu na pokoji.
Každá sličná sexy Francouzska má samozřejmě podpatky, baretku a pod paží bagetu v papírovém pytlíku.
Já jsem si se svým papírovým pytlíkem s bagetou a ostatním nákupem připadal spíš jako inspektor šéfinspektor Clouseau.
Ale na rozdíl od filmového hrdiny se mi povedlo nic nerozsypat a zdárně jsem to všechno odnesl na pokoj. Prostřel jsem si stůl, rozložil na něj svůj nákup - a zjistil jsem, že jsem v řiti.
Totiž: cesta do Francie i zpět se odehrávala letecky. A já, jak jsem zvyklý minimalizovat, tak jsem neměl normální odbavené zavazadlo, ale jen příruční tašku s dvěma košilemi, trochou prádla a kartáčkem na zuby. Což je úplně OK, chlap na cestách zas toho tolik nepotřebuje. Nicméně kabinové zavazadlo (a ani moje kapsy) vzhledem k leteckým security regulations neobsahovalo jednu důležitou pomůcku, kterou jinak mívám prakticky pořád, takže s ní i počítám.
Kapesní nožík.
U všech čertů, jak si má cestovatel rozkrojit bagetu, aby si do ní mohl nandat tu všechnu savojskou šunku a francouzské sýry a vůbec ty mlsoty, kterými sladká Francie tak oplývá?
Tak jako nejsem úplný mimoň, člověk si poradí, a to jsem nemusel zacházet do takových extrémů, jako Mr. Bean a jeho mazání másla kreditkou :)
Mimochodem, zpáteční let jsem nastupoval na letišti ve Frankfurtu a při bezpečnostní kontrole mi moje kabinové zavazadlo opět neprošlo. Sekuriťák si tu tašku nechal otevřít, najisto sáhnul vlevo dole a vytáhl - tubu zubní pasty. Držel ji před sebou jako předmět doličný a naléhavě mi o ní něco říkal, čemuž jsem ale v hluku a ruchu kolem vůbec nerozuměl. Tak jsem jen chápavě přikyvoval, tvářil se zkroušeně, security officer mi pastu vrátil a mohl jsem jít.
Let proběhl bez incidentů (i když se zpožděním), nikdo nikoho neprobodl zubní pastou ani nikoho neuškrtil USB kabelem.
Po teroristických útocích se zpřísňují bezpečnostní opatření. Ale ještě jsem nezaznamenal, že by se při absenci teroristických útoků nějaká opatření uvolňovala.
Mimochodem, ten můj kapesní nožík na fotce se dá otevřít jednou rukou, což je vlastnost, která je prý ve Francii nepřípustná, a to už vůbec se nezmiňuji o délce čepele. Takže teoreticky bych si ho tam nemohl vzít, ani kdybych jel autem nebo vlakem.
Ještěže je u nás svět ještě v pořádku (aspoň v tomto směru).
