Mucholapka na průšvihy

Kdysi jsem psal, jak mě starý @krakonos občas inspiruje k článkům. A vidím, že mladý @kraki to dělá stejně. Nebudete vy vlastně náhodou příbuzní?

Totiž když mladý psal něco v tom smyslu, že se umí zranit při lecjaké příležitosti, vzpomněl jsem si na jednoho bývalého kolegu, říkejme mu třeba... Tomík.

Ten se sice nezraňoval, ale přitahoval nejrůznější incidenty. Například takový byznysmen, co létá letadlem dvakrát týdně, nezažije nouzové přistání třeba za celý život. Tomík létal jen výjimečně, ale nouzák už zažil dvakrát. Jednou s poruchou motoru, jednou něco s podvozkem.

Normální člověk, když přijde pozdě do práce, tak proto, že třeba zaspí nebo tak nějak. Když přišel pozdě do práce Tomík, tak proto, že se s ním v Prosenicích na výhybce přetrhl rychlík (fakt se to stalo).

Často jezdil na služební cesty, ale vždycky buď veřejnou dopravou nebo jako spolujezdec. Sám neřídil (asi věděl proč). A jako obvykle - málokdy se to obešlo bez incidentu. Bylo to třeba krátce po rozdělení Československa, ještě jsme nebyli v Schengenu a na hranicích byly celní kontroly. Kolega byl s Tomíkem autem v Žilině a na zpáteční cestě projížděli hraničním přechodem Makov. A celník si zrovna usmyslel, že chce vidět, co vezou v kufru auta. Tak kolega vystoupil, chytl za zadní dveře kombíka - a nic. Chvíli tak s tím cloumal, pak s tím cloumal Tomík, celníkem cloumala nervozita. Nakonec museli přemluvit celníka, že holt bude muset nahlédnout do kufru přes zadní sedačky.
Když se vrátili do Olomouce, zaparkovali a že ještě jednou zkusí ten zaseklý kufr otevřít. Klap - žádný problém.

Takže když jsem zase jednou měl jet autem do Bratislavy a Tomík se mě zeptal, jestli může se mnou, protože tam má taky nějaké úkoly, nebyl jsem rád. On ale Tomík byl i spolumajitelem firmy, a tedy jako takovému je těžko odmítnout. Tak jsme jeli.

Cestou jsem si říkal: bude to teď? Nebo teď? Ale jako z udělání, cesta ubíhala bez problémů. Dokonce jsme ani v Bratislavě nezabloudili, všechno úspěšně vybavili a pozdě odpoledne vyrazili na zpáteční cestu domů. A samozřejmě: jakmile jsme najeli na dálnici, autu z ničeho nic zhaslo úplně všechno osvětlení.

V prvním okamžiku jsem si řekl, že nějakou dobu potrvá, než bude úplná tma, kromě toho možná bude úplněk, takže ty dvě hodiny do Olomouce dáme i bez světel. (Ano, blbý nápad.) Nicméně Tomík byl už zkušený a věděl, co a jak, během pár minut vytelefonoval nejbližší servis kde ještě pracovali, na nejbližším exitu jsme to otočili zpátky do Bratislavy a zajeli jsme tam. Předtím jsem samozřejmě ještě zkontroloval pojistky a takové ty věci, které se zkontrolovat dají, ale bezvýsledně. Auto jelo, všechno fungovalo, akorát nesvítilo.

Přijeli jsme do servisu, ti taky začali pojistkama, pak se v něčem porýpali, a najednou auto svítilo. Servisák se poškrabal tam, kde ho nesvrbělo, řekl, že vlastně ještě nic neudělal, ale když auto svítí, nebudeme do toho zbytečně rýpat.

Do firmy do Olomouce jsem to teda pak hnal celkem svižně, abychom byli doma dřív, než se závada znovu projeví, ale Tomík měl zřejmě denní penzum závad vyčerpáno, tak se už nestalo nic.

Máte doma nebo v práci taky podobného lapače průšvihů?

sepa.png

Support Me on Ko-fi

vote_follow.png

H2
H3
H4
3 columns
2 columns
1 column
9 Comments