Bovine - Col de la Forclaz - Trient - Col de Balme - Le Tour - Auberge le Boerne
Den 5 - @loulou1987/tour-du-mont-blanc-den-5
Probouzíme se do mlhavého rána, ale neprší. Kolem nás začínají chodit turisti, kteří si přivstali. Sušíme, jíme, balíme, vyrážíme.
Máme dobrou náladu, jdeme z ne příliš příkrého kopce, všechno je fajn. Dokonce i Milan přežil ráno bez jakékoliv další újmy.
Asi hodinu od našeho dnešního nocoviště by měl být kemp, kde se chceme zastavit. Žene nás vidina piva, kafe, jídla, splachovacího záchodu - každého něco jiného.
Přicházíme do restaurace a všichni si dáváme pivo. Je nějaké takové lepší, na sluníčku se hezky sedí, dnes nás čeká jen 15 km, máme čas, nikam nespěcháme. Dáváme si další a číšník nás upozorňuje, že velké pivo nás výjde levněji než 2 malé, pokud chceme sedět déle. No, nevíme, jak dlouho chceme sedět, ale nebudeme troškařit, že. Na mě teda druhé pivo už po chvilce působí a objednávám domácí hranolky.
Během 5 minut mizí jak po náletu kobylek, stejně jako naše piva. Kluci objednávají další hranolky. Mám takový příjemný moták, hlavně když ještě nemusím nikam jít. Sedíme celou dobu na sluníčku a na sluníčku se prý pít musí. Scéna s hranolkami se opakuje, číšník se už jen směje, když pak objednáváme ještě třetí porci. A pak koláč. Ach ty piva... :D
Mezitím někdo zaparkoval své koně u ohrady, na které jsme si sušili věci.
Po 3 hodinách usuzujeme, že bychom možná měli jít. Máme sice jen 15 km, ale i ty musíme nějak zajít.
Tomu nejrychlejšímu z nás nějak ztěžkly nohy, síly se konečně vyrovnaly a jdeme všichni tak nějak spolu.
Cesta je příjemný relax, jdeme chladným lesíkem a po asi hodinovém klesání směrem do Trient zase stoupáme. Tentokrát do sedla Col de Balme.
Po mých neoblíbených serpentinách do kopce nás opět ohromují nádherné výhledy.
Velikost a majestátnost hor mi připomíná, jak jsme vlastně všichni malincí i se svými problémy a bolestmi.
Po horké čokoládě nahoře na chatě sestupujeme do údolí směr Le Tour.
Zpoza mraků zase pomalu začínají vykukovat hory. Někde za mrakem je Mont Blanc.
Asi po další hodině cesty přicházíme na naše dnešní nocoviště. Útulný bivak u potoka, takže pro vodu nemusíme chodit daleko a navíc je jeho součástí i chata, kde si můžeme dát sprchu a jídlo. Hned u dveří si všimnu známých bot a za chvíli se s námi přichází přivítat Dan, kterého jsme dobré dva dny neviděli. Sedíme nad mapou, sdílíme zážitky, dáváme si pár dobrých francouzských piv a chystáme se na naši předposlední noc. Dan chce celou tour dojít už další den. Takové ambice sice nemáme, je to nějakých 27 km s docela vysokým převýšením, ale náš večer tím trochu získává nádech nostalgie, protože cítíme, že tento super výlet pomalu končí.