Col de la Seigne - Courmayeur - Refuge Bertone - někde mezi Refuge Bertone a Bonetti
Den 2 - @loulou1987/tour-du-mont-blanc-day-2
Zvoní budík a celá natěšená se probouzím ve svém spacáku navlečená snad ve všem oblečení, které tam mám. Ta výška se prostě musí někde projevit.
Vstáváme a jdeme se podívat na východ slunce. Jsme přímo na francouzsko-italské hranici.
Nalevo obdivujeme majestátně se tyčící Mont Blanc.
Chvíli po sedmé hodině začne zpoza vrcholků hor vykukovat slunce.
A osvětlovat protilehlý Mont Blanc.
Asi po hodině kochání se následuje klasická ranní rutina - najít to nejlepší a nejklidnější místo na záchod, vysušit stany, spacáky, udělat a sníst snídani, sbalit se a vyrazit. Celé nám to většinou zabere hodinu a půl, hodinu, když se zadaří.
Dnes máme většinu cesty dolů, scházíme do italského údolí, kde na první chatě po cestě dokončujeme hygienu, dobíjíme mobily a nabíráme vodu.
Itálie nás přivítala mlhou a chvílemi si připadáme jako v drsné přírodě některé ze severských zemí.
Pokračujeme údolím plným mokřadů a jdeme dál po zpevněné cestě. Je fajn si takhle jen šlapat a nemuset chvíli koukat pod nohy na šutry.
Naše dosavadní "bon jour" jsme vyměnili za "buon giorno", kolemjdoucí se ale usmívají pořád stejně.
Po nějaké době potkáváme hospůdku, kde si dáváme kafe, pivo a dezertík. Jednou z výhod tohoto výletu je taky to, že každý den spálíte min. 4 tisíce kcal a nemusíte tak přemýšlet, co všechno můžete sníst.
Scházíme po asfaltové cestě s výhledem na údolí a asi po hodině a půl chůze přicházíme do městečka Courmayeur.
Tady s vidinou pravé italské pizzy hledáme nějakou otevřenou pizerii. Docela naivně - jsou 3 hodiny odpoledne a nikde se nevaří. Zklamaně končíme v nějakém americkém baru a dáváme si burgr.
Ten nás posilní na náš klasický závěrečný výstup na chatu Breton. Po předchozích zkušenostech tušíme, že nás čeká zase pěkný masakr nahoru.
Po asi dvouhodinovém výstupu na chatu doplňujeme vodu a poprvé se setkáváme s ne zcela přátelským chováním paní majitelky.
Pokračujeme dál a snažíme si najít nějaké hezké místo na spaní. Překvapivě, nový výhled nás bere zase zpět do našeho údolí, které jsme viděli při sestupu do města, tentokrát z protější hory.
Nakonec nacházíme dokonalý plácek, kde si stavíme stany, v noci má totiž pršet. Máme fajn večer, jíme, pijeme, smějeme se. Ani nám vlastně nevadí, že jsme se už 2 dny nemyli. Možná snad kromě Milana, kterému se během tohoto našeho pikniku podařilo strčit ruku do jednoho z všudypřítomných kravských koláčů. S neutichajícím smíchem mu podávám své vlhčené ubrousky. Další salva smíchu přichází, když už ležíme ve stanu a zvenku se po hromadě nadávek ozve, že si tam vymáchal i batoh. Usínáme dobře naladění na další den.