V tomto postu bych vás ráda vzala na své oblíbené místo v Aténách - národní zahrady. Leží v těsné blízkosti budovy řeckého parlamentu a z několika stran je lemuje rušná čtyřproudovka.
Jakmile ale do zahrad vstoupíte, hluk z této nikdy neutichající magistrály jako zázrakem zmizí a obklopí vás jen zpěv ptáků a řev (v tomto případě opravdu řev) cikád.
Po vyprahlé zemi ve vysušeném listí se občas procházejí holubi zlenivělí horkem a když máte velké štěstí, narazíte i na želvu (to já jsem tentokrát neměla).
V zahradách je spousta fontánek a jezírek obývaných různými živočichy. Pro mě nejkurioznější je želví jezírko, ke kterému mířím vždy, když jsem tady.
Dnes bylo moc horko a tak se želvy sotva hnuly, ale za normálních okolností lezou jedna přes druhou a navzájem se shazujou do vody, aby se zrovna ony vyhřály na sluníčku.
Po pár krocích jsem narazila na další vodní plochu, tentokrát zabranou kachní rodinkou včetně malých káčátek, která vzbuzovala pozornost všech kolemjdoucích.
Na chvíli jsem si jen tak sedla na kámen a s úplně prázdnou hlavou pozorovala dění kolem. Kačky kolem mě beze strachu proplouvaly, vyzobávaly z vody kousky lístků, občas je vylekal radostný křik řeckých dětí, které se na ně přiběhly podívat. Takhle jsem seděla asi půl hodiny, než z malého ostrůvku uprostřed vody vyběhla krysa, během pár vteřin připlavala na mou stranu břehu a vběhla do křoví za mnou. Rychleji než já odtamtud snad nikdy nikdo neutekl.
Za malou chvilku jsem se ale zase uklidnila a procházela dál tou krásnou zelení.
Snažím se tady zajít vždy, když jsem v Aténách a každý rok jsou zahrady hezčí a upravenější.
Želvu jsem sice tentokrát žádnou nepotkala, ale měla jsem štěstí na tohoto zeleného krasavce.
Zahrady jsou po pláži dalším místem, kde se dají v pohodě přežít pro prázdninové Atény klasické 40stupňové teploty a určitě je při nějaké vaší návštěvě tohoto města nezapomeňte navštívit.
