Chtěla bych se s vámi podělit o svůj zážitek z posledního filmu, který jsem viděla v kině. Jedná se o dokument z nemocničního prostředí s názvem Jednotka intenzivního života, režírovaný Adélou Komrzý. A jak už název napovídá, odnesete si z něj velmi intenzivní pocity.
Dopředu upozorňuju, že to není žádná oddechovka a budete na něj myslet ještě dlouho po tom, co se vrátíte domů. Dokument diváky seznamuje s tím, jak funguje paliativní péče v jedné z nemocnic v Praze. Hlavními postavami jsou zde dva lékaři - paliatři, kteří velmi citlivě a empaticky komunikují s pacienty, pro které už neexistuje žádná léčba. Také díky jejich lidskému přístupu a dobře voleným otázkám můžete po chvíli nabrat dojmu, že paliativní péče nemusí mít až tak negativní nádech, jak na nás na první pohled může působit.
Součástí dokumentu jsou i příběhy několika konkrétních pacientů a jejich rodin, s nimiž tito lékaři komunikují a snaží se jim co nejvíce vyhovět v jejich přáních a potřebách.
Pro mě byly nejvíce překvapivé momenty dokumentu ty, kdy se nemocní sami mohli dobrovolně rozhodnout o tom, jaké budou jejich další kroky a pokud to bylo jen trochu možné, lékaři se jim snažili vyhovět. Tento dokument mě přivádí k otázce, zda se prodlužování života za každou cenu opravdu dá považovat za luxus, který máme díky našemu lékařství na vysoké úrovni dostupný.
Udělejte si názor sami, opravdu stojí za zhlédnutí.
Přidávám odkaz na trailer z ČSFD:
https://www.csfd.cz/film/1049097-jednotka-intenzivniho-zivota/prehled/