Včera jsem se díky kamarádce dostala na TEDx Praha 2021. Na tuhle platformu se občas podívám. Většinou na tu zahraniční, tak jsem byla zvědavá na naše řečníky. První přednáška byla o světelném spektru a jeho vlivu na naše kognitivní funkce, následně mluvila politická marketérka, která nás celkem vtipně nechala nakouknout do zákulisí kampaně. Následoval hutný příběh muže, který se stal obětí sexuálního zneužívání ze strany svého vedoucího po dobu několika let. Ani v dospělosti, když byl předvolán na policii, nedokázal říct pravdu skrze vnitřní stud. Teprve až stejný věk jeho dětí mu dal impuls začít se vyrovnávat s touhle sžírající zkušeností. Hodně silná, obnažující výpověď. Pak mluvil P. Leskovjan z Paralelní polis o tom, jak přijímáme paradigma demokracie jako jediné funkční správy státu a co když je to jinak. Hned jsem si vzpomněla na petrvl. Pak byla trochu beze spádu mluva o vytlačení smrti z našeho prostoru, následovala zpověď napraveného vězně a nakonec paní profesorka Hogenová. Její řeč byla na moje ucho trochu moc filosofická, duchovní...popravdě asi mám problém s touhle formou vyjádření myšlenky. Chvilku jsem měla pocit, že se snažím pochopit atomovýho fyzika. Každopádně formát dvanácti minut, které máte na to, abyste řekli něco, o čem si myslíte, že by to měl svět slyšet se mi zdá fajn. A šlo mi hlavou, jestli bych měla taky něco ke sdělení. A došla jsem k závěru, že spíš ne.
