Ahoj Terezko,
nedávno jsi nám už začala lézt a používat kolínka. Už to není takové to tulenění jen s pomocí ručiček. Teď už jsi mnohem rychlejší. U kočičích granulí jsi cobydup a my tě musíme hlídat stále víc a víc, abys je nestrčila do pusinky či neochutnávala kočičí stelivo, které Filip s Bazíkem roznášejí po bytě.
Lezení ti maminka podpořila protiskluzovými návleky na kolínka, aby ti neklouzaly po naší hladké podlaze.
Jsi čilá a začínáš se pomalu zvedat do kleku a držet se nábytku. Než se nadějeme, budeš běhat.
Dovedeš si ale i sama hezky hrát a my můžeme doma udělat nějakou tu práci.
Jsi hodné dítě. Vlastně jen hlad a potřeba spánku tě dokáží pořádně rozhýkat a pak i rozkřičet. To pak musíme honem rychle použít umlčovač v podobě mlíčka.
Pomalu už začínáš baštit i nejrůznější příkrmy. Někdy ochotně, jindy je odmítáš s křikem. Škoda, že ti nevidíme do hlavičky, abychom poznali, co ti vadí. Je to lžička, vlastní jídlo nebo teplota či konzistence?
To víš jenom ty. A nepovíš. Od toho jsme tady přece my, vševědoucí rodiče, abychom to poznali.
Ano, my, také jsme jenom lidé, ale musíme a chceme být víc, musíme zvládat starost o tebe, abys nám vyrostla v poctivou slečnu s dobrým srdcem.
Máme starost, abychom tě naučili všechno správně a připravili tě co nejlépe na celý den dlouhý život, který máš před sebou.
Jsme tu od toho, abychom tě naučili se učit. A žít.
A to ty budeš umět. Jsi a budeš naše milá a šikovná holčička.
Máme tě rádi, Terezko.
Obr. Mall.cz
