Před čtrnácti dny jsem tu po odvolení v prvním kolem poznamenal, že tuším, jak to dopadne v Praze. Výsledky nepřekvapily. Můj kandidát do druhého kola podle očekávání nepostoupil. A i když si myslím, že generál, který potřebuje volby k tomu, aby se chopil moci, je očividně špatný generál, nezbývá, než to hodit jemu. Tak uvidíme, jestli Praha a láska zvítězí nad vsí a nenávistí, jak předpovídají někteří internetoví vtipálci. Ale teď vážně.
Druhé kolo prezidentské volby je především bitvou dvou skvělých marketingových týmů. Masaryk nebo Havel by dnes pravděpodobně zoufale pohořeli. Ne snad proto, že by občanům neměli co nabídnout, ale protože by se jim pranic nelíbilo svěřit se do rukou propagandistické mašinérie, na níž moderní kampaň stojí. Alespoň myslím, možná si jen obě výrazné postavy naší historie idealizuju. Nicméně Masaryk se nebál jít proti veřejnému mínění (a stát se nenáviděným zrádcem národa), když rozporoval pravost rukopisů. Tatíček osvoboditel se z odporného zrádce stal až o tři dekády později, ale takový škraloup by dnes asi marketéři politického oponenta nafoukli do olbřímích rozměrů. O ochotě absolvovat televizní debaty ve formátu, v jakém běžně probíhají, u profesora filosofie i humanistického literáta vážně pochybuju.
Že politický marketing v této podobě funguje až tak dobře, to je pochopitelně vizitka celé společnosti. V demokracii je třeba počítat s tím, že hlasy jsou si rovny. Bez ohledu na to, zda jste laureát Nobelovy ceny za mír (Masaryk na ni byl nominovaný sedmnáctkrát, Havel minimálně osmkrát, ani jeden ji však nedostal) nebo recidivista, který tráví za mřížemi víc času než na svobodě. Mimochodem, i lidé ve výkonu trestu volí, pokud chtějí. Jen pro zajímavost, jediný okrsek s jinou barvou na obrázku níže je 4020, který mimo několika bytových domů zahrnuje i vazební věznici Pankrác.
Vizualizace Seznam zpráv (viz)
Stejně jako jakýkoli jiný marketing, i ten politický je otázkou zacílení správného sdělení na správnou cílovou skupinu. A tak je celkem přirozené, že prezidentské volby v konečném důsledku rozdělí společnost na dva zhruba stejně početné tábory. Každému z nich byl úspěšně „prodán“ jeden produkt, v tomhle případě politik. Někomu prostřednictvím jednoduchých hesel, jinému pomocí symbolů, příběhů a/nebo emocí.
Na konkrétní případy úspěšného politického marketingu se můžete podívat třeba v šesti reportážích Seznam zpráv z posledních dní – ta poslední je tady a najdete v ní odkazy na předchozí články. Pro mě je to hodně zajímavé čtení a sonda do úplně jiných sociálních bublin. Existence takových „enkláv bez budoucnosti“, kdybych chtěl být poetický, je docela děsivá. Tím spíše, že se vždycky najde někdo, kdo místním obyvatelům dokáže prodat svého politika nebo stranu.
Ale přiznejme si na rovinu, že nějaký politik nebo strana je prodán prakticky každému. Náklady jednotlivých stran na kampaň dlouhodobě korelují se získanými hlasy. Každému někdo radí a připravuje ho na komunikaci s médii nebo na veřejnosti. A až bude zveřejněno vyúčtování prezidentských kampaní, předpokládám, že i tady budou výsledky odpovídat získaným hlasům – první tři kandidáti limit zřejmě vyčerpali, zatímco poslední tři (od posledního: Tomáš Zima, Karel Diviš a Marek Hilšer) budou paběrkovat jen s několikamilionovými rozpočty. Pánové Fischer a Bašta budou s náklady na kampaň někde uprostřed.