Když už bude ten svátek práce...

Tak se nám blíží svátek práce... Dospělý člověk tráví v průměru v práci a pracovním kolektivu cirka třetinu všedního dne. Druhou třetinu spí a tu třetí má na všechny ostatní činnosti, cestováním do práce počínaje a zábavou konče. Plus jídlem, což se může docela protáhnout, pokud si sami vaříte. Tím spíš nechápu, proč lidé tráví dlouhá léta v zaměstnání, které je v tom lepším případě hodně nebaví, v tom horším vyloženě štve nebo deprimuje. Není-li to vykoupené takovou mzdou, která jim umožní odejít do „důchodu“ třeba ve třiceti.

image.png

Zdroj: Pixabay

Každý jsme jiný. Někoho baví pracovat rukama, jiný, třeba já, by se manuální prací neuživil. Někdo se realizuje za volantem, znám hned několik lidí, kteří si chválí podprůměrně placené „zaměstnání“ v Uberu nebo Boltu. Drtivé většině lidí by přitom taková práce absolutně nevyhovovala. A mohl bych pokračovat. Třebas dlouhým výčtem profesí, kterým bych se věnovat nemohl, nebo bych je nemohl dělat déle než pár týdnů.

Na druhou stranu existují činnosti, kterým se věnovat můžu a baví mě. Díky kombinaci těhle faktorů jsem v nich docela dobrý. Dost na to, abych za ně byl slušně zaplacený. Což je mimo jiné základní předpoklad profesního růstu. A tak by to mělo být – nebudu se přece trápit někde, kde mi to nejde, a snažit se dělat něco, co nechci.

V patnácti se lidé nerozhodují, co budou dělat celý zbytek života. Minimálně od devadesátých let ne. Jeden z mých známých, v Praze žijící Španěl, šel nejprve na tamní obdobu učňáku a vyučil se instalatérem. Když školu dodělal, nepřišlo mu to jako dobrý nápad, a tak šel na vysokou. Obor? Španělská literatura a filologie. Dnes se živí jako grafik. Nic neobvyklého, řekl bych. Lidí, kteří střídají obory, jsou mraky. Já ostatně taky. Formální vzdělání je důležité hlavně pro státní správu a pak možná pro některé korporáty. A samozřejmě u profesí, jako jsou lékaři, právníci, učitelé (s některými výjimkami) a vysokoškolští kantoři…

image.png

Zdroj: Pixabay

Šanci dělat něco, co by nás bavilo, si zavíráme hlavně sami. Vynechme extrémy – civilním pilotem Boeingu se pochopitelně nestane každý, několikaletý výcvik vyjde na víc než milion korun. Ale kdybyste o to opravdu hodně stáli, i tohle se vám asi může po splnění všech požadavků splnit. Jeden z důvodů, proč mají dopravní piloti takové platy, jaké mají, je i fakt, že nejprve musí do svého vzdělání investovat spoustu peněz a času.

Když už trávíme prací tolik času, měli bychom si ji alespoň v rámci možností užívat. Ten čas by měl být odměněn penězi i atmosférou. O schopné lidi je nouze a jsou i firmy s dobrými šéfy a zajímavými výplatami. Ale možná je třeba změnit obor...

H2
H3
H4
3 columns
2 columns
1 column
5 Comments
Ecency