Asi se shodneme na tom, že pokud se člověk hýbe nebo hýbat chce, není třeba si k tomu pořizovat zápisník, nebo předvádět nějaký excelovský veletoče. Na každodenní procházce v parku, nebo jízdě na kole do práce zkrátka není co řešit. Pokud už ale člověk směřuje k určitýmu vytyčenýmu cíli, kterej je nějakým způsobem kvantifikovatelnej, možná je na čase nějakým způsobem deník vést...
Aby totiž při tréninku člověk jen nezabíjej čas, je dobré ho udržovat progresivní. To znamená, že z tréninkové jednotky na tréninkovou jednotku, z týdne na týden, z měsíce na měsíc a rok po roce je třeba rozšiřovat svou komfortní zónu. Pokud je totiž mým cílem zvednout ze země třeba 200 kilo a já už se 5 let nepohnul z 50 kg (jo samozřejmě, že můžu trénink vystavět i na vyšších počtech opakování o nižším objemu), někde v procesu se asi stala chyba. A tréninkovej deník pomáhá tuhle chybu odhalit, neb se do něj dá kdykoliv nahlédnout.
Další věc je, že když se Vás zeptám, co jste dělali v tréninku včera, asi si vzpomenete. Co jste ale dělali minulej týden v pondělí, to už budete muset hodně pátrat a možná už si nevzpomenete. Ale co dělal člověk v tréninkový jednotce 4.5.2020, to už z hlavy asi nedostane (pokud jsem se zrovna netrefil do nějakýho památnýho dne).
Takovej deník je taky fajn ve chvíli, kdy má člověk splín ze špatnýho období, kdy se nic moc nedaří, člověk je unavenej a nic mu nedává smysl. V takovým případě stačí si zalistovat o cca půlrok/rok zpátky a když vidí, kolik práce má za sebou a jak velkej pokrok dokázal udělat, hned je to o kousek veselejší.
Jo a taky není nic horšího, než prázdnej list v deníku. Takže pokud máte problém s vynecháváním tréninku, protože je zima, nebo se Vám nechce, můžete si za takový dny dávat třeba smutný, nebo nas*raný emoji a třeba to zafunguje. A bacha na opačnej extrém. :)
Dneska už naštěstí není ani třeba deník vést na papíře, nebo v excelovskejch tabulkách a stačí na to appka v mobilu spárovaná s chytrejma hodinkama. Například Garmin krom všech těch grafů ohledně tepovky, tempa a tak dále, umožňuje i jednoduchý popisování vnímánýho úsilí a pocitů...
Ačkoliv osobně nejsem úplně fanoušek aplikací a všechno přepisuju do tabulek, protože to prostředí si můžu upravit zcela podle svojí libovůle, myslim, že pro drtivou většinu lidí to bude dostačující řešení. Na Hive by potom jako zajímavá alternativa mohlo posloužit i Actifit hlášení, leč mně stále chybí propojení s Garminem...
Závěrem je třeba říct, že vedení tréninkovýho deníku fakt není pro každýho, ale pokud už se z Vašeho cvičení nebo pohybový praxe stala nějaká souvislá činnost, ve který má člověk měřitelnej cíl a chce se v ní nějakým způsobem zlepšovat, je to podle mě velmi dobrej nástroj k objevování chyb, k hledání silných a slabých stránek, systematičnosti a pokroku. Lze samozřejmě trénovat i bez něj, zvlášť pokud už člověk ve svý praxi dosáhl level Mistr Yoda, ale pro nás méně osvícené, je to pořád užitečná věc.