Zdravím kolemjdoucí
Nedávno jsem se zmínil, že Cimrman byl významných speleologem. Svůj odkaz zanechal třeba při objevování jeskyní po boku Karla Absolona, kdy navštívil roku 1909 oblast Moravskeho krasu.
I před touto návštěvou se Jára Cimrman zabýval speleologií. Jedna z lokalit o kterou se vášnivě zajímal byla i Hranická propast.
Hranická propast je propast v Hranickém krasu, ležící na pravém břehu řeky Bečvy v národní přírodní rezervaci Hůrka u Hranic na katastru města Hranice v okrese Přerov v Olomouckém kraji.
První zaznamenané zprávy o pokusech o změření je z roku 1580. Teprve učitel Václav Šindela od roku 1900 do roku 1902 prováděl první vědecké měření pomocí sondy se závažím z lodě na hladině.
A tu se k měření přidává i Jára Cimrman. Jára Cimrman jakožto sám pedagog Šindelu znal a o jeho měření se bedlivě zajímal.
Zatím co místní učitel Josef Václav Šindel tehdy z loďky opakovaně spouštěl olovnici šel Cimrman o krok dál. Olovnice se totiž přirozeně opřela o strmou část stěny a zůstala stát tudíž měření bylo nepřesné. Šindel naměřil hloubku pouhých 35 metrů.
Tu Cimrman využil své technické znalosti i znalosti v přírodních vědách.
Málokdo ví, že Jára Cimrman byl průkopníkem v použití optického vlákna. Tuto metodu chtěl použít k tomu, aby zjistil co brání olovnici k tomu aby pokračovala dál a jestli jde opravdu o dno. Samozřejmě v takové hloubce byla tma. I na to byl Jára Cimrman připraven. Jakožto zdatný chemik připravil z místních řas roztok, který při ponoření do vody svítil nazelenalým světlem. I zde se jednalo o opravdový průlom, neboť vyzařováné světlo bylo v souladu s Járovým postojem - naprosto ekologické. Světlo se chystal dále nabídnou k prodeji. Nazval ho tedy pracovně "Greendeal".
Pomocí optického vlákna a světla právě zjistil, že se olovnice opřela o strmou stěnu, ovšem propast pokračuje.
Tu využil Cimrman svého technického nadání. Sestrojil přístroj na jejíž krajích byly poháněné kolečka. Kolečka se točila tak aby odrážely přístroj od krajů a on tak mohl pokračovat v sestupu.
Pomocí složeného optického vlákna a světla přístrojem zdatně manipuloval.
Přístroj klesal stále dolů a dolů a dolů . Jára musel několik nadstavovat optické vlákno. Pokus trval již celý den a noc a Jára únavou usnul.
Jakmile se vzbudil, veškeré vlákno bylo pryč a sonda byla nadobro ztracená. Přesto Jára určil tuto propast jako nejhlubší na světě a stanovil hloubku přesně na 793 metrů +- 450m.