"Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce," tvrdí Robert Fulghum. Ale mateřské školky jsou toho času zavřené... A máme tady problém! To jsem si dnes uvědomil na jednom nejmenovaném dětském hřišti.
Mými průvodci byli zejména jeden malý, asi čtyřletý, chlapeček lehce líznutý Dawnovým syndromem a jeho dědeček. Ani on vlastně nebyl z nejbystřejších...
Tři skupinky mládeže, různého věku, národnostního i sociálního složení a intelektu, soupeřily o jednu houpačku. Do soupeření byly zatahovány i další vlivové skupiny, tedy rodiče. "To je politika, " utrousil jednodušší dědeček... Sám bych to nevystihl líp.
Nemá smysl popisovat strategie a taktiky jednotlivých skupin. Známe je právě z politických thrillerů i špionážních a akčních filmů. Když vynechám dějiny, které podobnými konflikty překypují. Podobnými... Jde v nich o tutéž podstatu. O získání kontroly nad něčím, co chtějí všichni. Jen ta kvantitavní stránka nabývá v dějinách většího rozměru...
Nicméně Napoleon na sebe také poprvé upozornil na školním hřišti. Když bravurně vedl dětskou koulovačku mající za cíl ovládnout sněhový hrad... Možná, že na tom hřišti jsem dneska pozoroval Machivelliho II., Napoleona IV. a Kellnera II. ...
Co bylo zajímavé. Každé hřiště má svoje návštevníky. Na každé chodí jiná sorta dětí i dospělých lidí. Zvláštní sociální bublina... Všichni si vybírají hřiště, kde jim je nejlépe. Kde jsou lidé podobného ražení.
Školka a škola, to jsou formální kolektivy. Tam se musí dítě naučit efektivně soužít s každým... Musí? Někteří rodiče vyhledávají instituce, které splňují jejich představy. Logicky tam chodí děti podobných rodičů... Pak jsou, ty školy a školky, také takovými skleníkovými bublinami. Ale jako vždycky odbočuji, o tom psát nechci. Dnes o žádných lesních, waldorfských a Montessori systémech...
Co jsem dnes viděl, to byly neúčinné, konfrontační strategie. Které navíc nikomu nevycházely a v důsledku žádná ze stran nebyla spokojená. Ale kde se dneska mají děti naučit vzájemnému soužití? Školky a školy, kroužky a oddíly, to všechno je zavřené. Nakonec zbývají jen ta dětská hřiště...
V některých okresech jsou už ale i dětská hřiště zavřená. Na levý okraj bych poznamenal, že nikdo na tom dnešním hřišti neměl nasazený respirátor. Na pravý okraj bych dal takovou maličkost...
Přišel ke mně ten mongoloidní (starší, rasově nekorektní, název Dawnova syndromu) hošík. Ukázal mi na břicho a řekl:"Seš děsně tlustej!" Teda, spíš to zamumlal. (Tahle diagnóza znamená i neúměrně velký jazyk a stíženou vyjadřovací schopnost.) Tak prosím. I imbecilové už si toho všímají. Ano, je to pravda.
No a co s tou nesocializací dnešní mládeže? Kvůli uchopení se jim přidělí nějaká nálepka. Třeba "Generace C" (jako že covidová). Přiznávám, že v těch generacích plavu. Nevím přesně, kdo je mileniál, nebo patří ke generaci Z či X. Já holt patřím nejspíš do století páry...
Ale pojmenováním se stížená schopnost adaptace na sociální prostředí nevyřeší... Jak se vyřeší? Vím já? Jsem snad sociolog, politolog nebo prognostik? Já vidím problém. Potenciálně horší než kůrovec, sucho, nebo oxid uhličitý. Ale vzhledem ke svému věku (a protože jsem tlustej) už to řešení nechám na mladších ročnících. Máte teda další poblém!
Tak o tomhle také přemýšlím na dětských hřištích... Kdo z Vás se tu necítí úplně v normě a v pohodě, vězte, nejste v tom sami! Trochu se bojím, co mě zas napadne zítra.
