A jsme zase v Hlubočepích. Tilleho náměstí. Tam stojí tahle věc. Vysoká 7,2 metry. Jsem schopen dohledat, že se to jmenuje Obelisk pohybu, autorem Karel Bednář, rok instalace 1989. Ale to hlavní jsem nedohledal... Jak se na to mám dívat? A kdy?
Když si koupím léky, nebo si je vyzvednu na předpis, tak tam mám napsáno, jak je užívat. Ale u umění mi to schází... Třeba nejsem sám.
Mám plastiku/artefakt zhlédnout ráno, či večer? Kolikrát denně? Co kdo snese? Na lačno? Je tam nějaká kontraindikace? Nesmím přitom myslet na velblouda a stát na jedné noze?
Ze které strany se na dílo dívat? Ve stoje? V sedě? V klidu, za pohybu? Za tmy? Za kuropění? V záři červánků? To vše ovlivní moje vnímání...
Když si koupím lahev vína, tak se tam dočtu, k čemu to mám pít, v jaké teplotě... I se dozvím, co při tom mám ve které fázi pití cítit...
A umění se jen tak vmete do prostoru... A příjemce, poraď si, jak umíš! Není to nedbalost? Co kdybych si třeba myslel, že tohle není Obelisk pohybu, ale Filmový pás? Nebo špona od soustruhu? Pak by se záměr umělcův úplně minul cílem!
A mám se na to dívat odkud? Netřeba si nakonec lehnout pod dílo? To je výzva...
Nebo tady... O kousek dál. Fontána. Ale bez vody. Záměr, nebo šetříme? A zase. Odkud se na to mám dívat, abych realizoval maximální umělecký prožitek?
Tady ční i kousek Obelisku v pohybu v pozadí. Ta paní s kočárkem a osoba
na lavičce zaobírající se mobilem k instalaci nepatří. Nebo patří? Mám zhlédnout instalaci obklopenou lidmi, nebo si počkat, až u ní nikdo nebude?
No, já myslím... Že jsem našel skulinu na trhu. Vydat tak "Průvodce percepcí uměleckých děl na ulicích Prahy". Kde bych čtenáře poučil, jak má ten který kus umění správně vnímat, v souladu s umělcovým záměrem... Už to vidím...
"Abyste dílo pochopili tak, jak autor zamýšlel, potřebujete jej vidět nejlépe mezi 11.31 - 11.44, za silného deště, kolem 6.března. Pozorování provádějte od kraje chodníku vedle koše na psí exkrementy. To je důležité, abyste vnímali všemi smysly. Pečlivě se předtím vysmrkejte. Je předem třeba vypít v protějším minipivovaru malé černé pivo, koupit od si u stánku buřta s cibulí a sehnat si třídu školní mládeže, která bude postávat v malebných skupinkách po třech okolo... K pochopení dojde, jakmile oblohu rozčísne blesk..."
Koupili byste si takového průvodce? Myslím, že by to byl vhodný dárek třeba pro tchýni k výročí její svatby... On by to byl dárek recesistický. Kdyby jej tak ale někdo nepochopil získal by celý happening ještě druhý umělecký plán téměř montypythonovského ražení... Pozorování objektu při švihlé chůzi...
A já mám prázdniny! A můžu přemýšlet o hovadinách! Hezký den!
