Mohlo by mi to být jedno, jak bude Praha vypadat za deset let. Ale jsem prostě zvědavý.
Na Vlatvské, v metru, dvě slečny rozdávaly letáky. Někdo by fotografoval slečny... Já fotím ten leták.
První stránka je mi jasná. To se povídá už dloho. Aby to ale nebylo jako s Blobem na obratišti tramvají na Špejcharu. Hodně řečí a pak nic.
Druhá stránka... Ten pán se dá na politiku? Se uvidí.
Když už jsem na té Vltavské byl... Prohlédl jsem si to místo. Jsem tam často. Ale pohybuji se po stále stejných trajektoriích. Tak jsem z nich projednou sešel.
Předpokládám, že tenhle pouliční umělec se s majitelem zdi dohodl. Asi dostal i zaplaceno.
Kola a koloběžky jsou sdílené, a proto moderní. Ale přeci mi to místo přijde jaksi neutěšené.
Doplňte si sami. Pokračování za zdí není.
Za to se zde lze setkati s množstvím panelů, které nám sdělují zásadní informace.
Někde je textu méně,
jinde více. A někde je to jen česky,
jinde je použito i světácké angličtiny.
Ta umělecká díla tam jsou. Ale už se mi nechce je fotit.
Barevný obrázek je prostě barevný. A na něm šťastní cestující a
další šťastní potenciální cestující...
Mezi panely procházejí se holubi. A holubi na to ... Všimli jste si hromádek trusu na jednom z předchozích podstavců? V Praze žije údajně na 100.000 holubů a každý ročně vyprodukuje až 12 kg trusu. Četl jsem to včera v deníku Metro. Ale už jsem ho vyhodil, tak nejsem schopen přesné citace.
A taky tu chodí lidé. Spěchají... A taky na to hledí spatra a panely neočítají. Plány jsou jedna věc, realita druhá. Od plánů k realitě je cesta dlouhá a trnitá.
Jsem pro koncertní sál. Ale kolik má naše armáda letadel, tanků, munice... ? Rád se dívám na pěkné stavby. Ale pěkné stavby války nevyhrávají, ani když jsou jejich součástí protiatomové kryty.
O čem jsem to chtěl vlastně psát?
