O všem a o ničem

Tak od Adama. Našel jsem na zemi kotouček, co vidíte na obrázku. Nebo si ten kotouček spíš našel mě...
20220531_145713
Já už moc nevidím. Takže se mi mincička musela nějak vzpříčit o nohu a nejspíš o kamínek cinknout. Napřed jsem ji slyšel. Tak malé čistící kouzlo...
20220531_173154
Neočekávejte zázrak. Je zkorodovaná do bezcennosti. Jen si chci přečíst, co je zač. Hádám od oka na nějaký krejcar z roku 1800...Tak se ukaž už...
20220605_122508
No tak pod lupou je čitelnější než takhle... Jsem schopen ji zařadit.
20220605_124003
Ve sbírce ji mám. Pravda, tohle je ročník 1782, já mám 1781. Tak žádný krejcar Franiška I. z roku 1800 , ale grešle (3/4 krejcaru) Josefa II.

Pozoruhodné. Na sídlišti, na povrchu. Na takové té ušlapané cestičce, co si my, lidé ze sídlišť, zkracujeme cestu přes trávník. Čekala tam na mě možná 250 let... Nebo ji tam někdio vyhodil, ztratil.

Opakuji, cena nulová. Ale potěší. Někdo se musí trmácet s detektorem a já si jen jdu zkratkou z nákupu...

Taky jsem už jindy a jinde zkoušel detektor. Podle mé babičky, dřív, když nějaké mince přestaly platit, tak se z nich dělávaly knoflíky. Buď se provrtaly, nebo se k nim naletovalo očko. Po zničení se házely do hnoje. Hnůj se pak vyvážel na pole za zahradou. Tak jsem s půjčeným detektorem vyrazil na pole za zahradou.

A našel jsem. Několik podkov, spoustu kovu opadaného ze strojů mezi 19. a 20.stoletím, hřebíky, šroubky, vruty, nýty, korunkové uzávěry, broky a kule... A taky právě jeden ten krejcar 1800. Na kterém bylo vidět, že míval naletované ouško.... Babi měla pravdu.

Nevím už, kam krejcar přišel. To mohlo být před 20 lety. A je úplně bezcenný. Ale tohle je všechno jen takový úvod...

Kam patříte? Spíš mezi nálezce, nebo...? Copak nemáme v češtině slovo pro toho, kdo ztrácí?! Asi ne... Ztracenec, ztracený... To má jiný význam. Ztrácející. Ještě tak, to by mohlo být zpodstatnělé přídavné jméno. Ale nic moc.

Takže ztrácíte, nebo nalézáte? V jakém poměru? A napadly Vás při té otázce jako první věci konkrétní či abstraktní?

Všichni občas hledáme klíče, peněženku, brýle, doklady, dítě, psa, kam jsme si zapsali heslo... Ale vyjmenované většinou najdeme. Občas ale také ne. Já jsem tedy, pokud mi paměť sahá, v životě nenávratně ztratil jen jedny brýle.

Ale ovšem... Ztracím zrak, zdraví, ideály, iluze, elán... To je už takové celé nenávratné. A nalézám? Co vlastně? Abych ale do nikoho bez přípravy nehustil náboženství...

Lotrinčanka Jana jednou na poli našla meč... Protože se před tím dlouho modlila k Pánu, chápala to jako poslední znamení, kterých se jí už před tím nemálo dostalo. Meč zvedla a stala se z ní následně Panna Orleánská...

Tak co jste kdo ztratil, nebo našel? Mimochodem... Dvacet minut focení, deset minut psaní. O čem ten článeček byl? Měl právo vzniknout? Jaký jsem použil slohový postup a útvar? Nevím. Ale bavilo mě psát...

Ševče, drž se svého kopyta... Dvě hodiny jsem dneska zkoušel ručně hrát Splinterlands. Jsem z toho jen naštvaný. Škoda dvou hodin, které jsem ztratil a vůbec nic z toho. Od porážky k porážce... A stejně se od toho nedokážu odtrhnout. Kdybych radši psal články...
kraki_a.png

H2
H3
H4
3 columns
2 columns
1 column
6 Comments