Tak si tak jezdíme po ČR. Učím syna cestovat vlakem, autobusem, místní MHD, pěšky, raftem. A ukazuju mu místa.
A přitom... Člověk si žije ve své bublině, mikrokosmu, ulitě. A nevšímá si. Když se vydá do širého světa, tak si uvědomí věci. A nejednou si něčeho nového všimnu i já.
V každém místě začínám stejně. Návštěvou informačního centra. Jičín, Kutná Hora, Kladno, Litoměřice, Terezín, Budyně... Tam všude jsou informační centra. V Kutné Hoře jsem navštívil tři. A je jich tam ještě víc.
Tak Kladno má asi 60.000 obyvatel. Ale Budyně a Terezín jen po 2.000. Od kolika obyvatel má obec své informační centrum? Kolik bude v Čechách obcí s informačním centrem? Tisíc? Dva tisíce? Pět tisíc....? Nevím.
A on tam zpravidla nesedí jeden člověk. V Jičíně byli čtyři a podle pracovní doby zjevně směnovali. Kolik lidí v Čechách pracuje na informačních centrech? Deset tisíc? Míň, víc... Dostáváme se ale počtem zaměstnanců na úroveň Českých drah, České pošty, ČEZ, Škody Ml.Boleslav...
Zmínil jsem jen zaměstnance obcí. Ale ono je všude spousta turistů. I v té Budyni... Nemluvím o Terezíně. Tam všude zvoní němčina... (Jinak hodně polštiny.) Všude zmrzlinárny, hospody, průvodci, suvenýry...
Safra... Já si vlastně nikdy neuvědomil, kolik u nás lidí živí turistický ruch. Já si myslel, že to je hlavní zdroj příjmů na jihu. Španělsko, Itálie, Řecko... A u nás?
Možná, že jiné firmy platí vyšší daně. Ale dost možná, že nejvíc pracovních míst obstarává právě turistický ruch. Ale pod tím úhlem pohledu se teď dívám úplně jinak na covid a válku na Ukrajině.
Já jsem si to samozřejmě mohl odvodit... Ale dokud jsem to neviděl, nenapadlo mě to, neuvědomil jsem si...
Tak dobrá. Uznávám, že cestování k něčemu je, může rozšiřovat obzory.
